Věcná a právní argumentace je hlavní zbraní advokáta, pokud chce obhájit procesní stanovisko svého klienta. Záleží na jeho vynalézavosti, obratnosti a také na tom, jaké argumenty má vůbec k dispozici. Vzhledem k tomu, že každý případ je možné posoudit z různých úhlů pohledu, záleží právě na obratnosti a prozíravosti advokáta, kterou argumentační cestu z těch, které má právě k dispozici, zvolí.
Máme na mysli samozřejmě varianty právního posouzení skutkového stavu – faktický skutkový děj je zpravidla dán a málokdy má advokát to štěstí, aby své procesní stanovisko obhájil jednoduše tím, že tvrzení protistrany vyvrátí skutkově.
Advokacie
Budou advokáti stávkovat?
Uvedu několik případů sice častých, ale nikoliv povedených argumentačních tahů. Zde jsou:
Rozpor s dobrými mravy
Fakt, že uplatňování nároků a právní jednání nesmí být v rozporu s dobrými mravy je jistě nezpochybnitelný a nelze proti němu nic namítat. Navíc to zní velmi průbojně (hlavně laickým uším klienta) a argumentující může mít pocit, že se touto argumentací jaksi očistil a zjevně postavil na oprávněnou stranu, stranu dobra. Jenže pokud je rozpor s dobrými mravy, jehož se dopouští protistrana, ten hlavní a klíčový argument, je celá konstrukce přinejmenším slabá a vachrlatá, a to bez ohledu na vášnivý a bohatý jazyk, který ve svém podání autor použil. Pojem „dobrých mravů“ není nikde ani přibližně (natož exaktně) definován a jeho posouzení je zcela v rukou soudu či obdobné autority a toto posouzení je bohužel vždy subjektivní a může být velmi variabilní s ohledem na konkrétní kontext. Takže i velmi silně formulovaný a popsaný rozpor s dobrými mravy se může rozplynout jako ranní opar.
Zneužití práva
Další velmi, velmi oblíbená kategorie. Autor může mít pocit, že je tím nejspravedlivějším a že jeho procesní pozice je neotřesitelná (což je samozřejmě iluze), obzvlášť, když použije sadu oblíbených adjektiv (bezprecedentní, protiústavní, nehorázný, chamtivý, bezohledný, nevídaný, neuvěřitelný, dechberoucí apod.) Bohužel zkušenému právnímu zástupci bude ihned signalizovat, že autor podání trpí deficitem reálných „tvrdých“ argumentů. Navíc – nemylme se – to že protistrana uplatňuje svůj právní nárok (i když jej můžeme považovat za domnělý nebo uměle vyfabulovaný) není zneužití práva. Každý může uplatnit svůj nárok u soudu (a to bez ohledu na to, co si o jeho legitimitě myslíme) a o jeho oprávněnosti soud rozhodne – k tomu je totiž uřízen. O zneužití práva se nejedná ani tehdy, pokud protistrana důsledně využívá všech procesních prostředků právo nezneužívá, ale využívá, i když z pohledu druhé strany se může jednat o zbytečné obstrukce.
Soud špatně posoudil argumenty obou stran
Zpravidla to znamená, že soud nerozhodl ve prospěch toho, kdo tento argument vznáší. Problém je, že soudu zpravidla rozhoduje ve prospěch jedné strany a v neprospěch druhé, výjimečně v neprospěch obou. Prostý fakt, že strana u soudu neuspěla neznamená, že bylo rozhodnuto vadně. Může samozřejmě dojít k určitým pochybením, například v tom, že se soud s některými argumenty a důkazy nevypořádal, ale to je spíše formální záležitost a je velmi jednoduché to postihnout v rámci opravného prostředku.
Soudce byl zjevně podjatý
Tento argument je dosti prostoduchý – strana totiž může dost dobře nemůže posoudit, zda se k nim soudce či rozhodce chová nějak nevhodně či jinak než k protistraně – jsou soudci, kteří jsou odtažití či komisní vůči jakékoliv straně, někdy si strana přísnost soudu vyslouží svým nevhodným jednáním. Nicméně podjatost soudce je faktor, který skutečně může existovat a existuje stanovený postup rozhodování o této námitce, pokud je stranou vznesena. Pokud je o pravomocně rozhodnuto, je zbytečné plakat a bědovat, podle práva stěžovatel v tomto případě neměl pravdu. Pokud nebude respektováno pravomocné rozhodnutí soudu, je zbytečné nadále špinit papír.
Závěr
Pokud se kdekoliv sejdou dva praktikující právníci (ať už advokáti nebo soudci) určitě by můj spíše náhodný výběr doplnili řadou dalších podobných argumentů. Přejme si tedy, abychom na sobě všichni usilovně pracovali a aby podání, která budou zdobit podobné perly, budeme vídat co nejméně.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
