Pomineme-li nepřetržitý proud zpráv z války na Ukrajině nebo v pásmu Gazy, zdá se, že se hlavní pozornost veřejnosti soustředí na příjmy různých skupin naší společnosti.
Hovoří se o nutném navýšení platů školských pracovníků (kteří nejsou přímo učiteli), zvýšení platů lékařům, zvýšení renty bývalým prezidentům a vzhledem k tomu, že někteří poslanci hovořili o možném zmražení platů ústavním činitelům, je pravděpodobné, že dojde potichu k jejich obvyklé valorizaci. V této souvislosti jistě dojde i k valorizaci platu soudců a pokud ne, jistě se o ni budou opět úspěšně pokoušet.
Justice
Změna odměn advokátů
V této souvislosti je poněkud smutné, že advokátní tarif, tedy vyhláška ministerstva spravedlnosti, kterou se stanoví výpočet mimosmluvní odměny advokátů při poskytování právních služeb, zůstává již dvacet let nevalorizována. Nejedná se o platové výměry advokátů, ale o způsob, jak se vypočítá jejich odměna mimo jiné pro účely náhrady nákladů řízení a jejich odměna v případě obhajoby ex offo. Výše tarifu je samozřejmě zcela mimo realitu, protože byl stanoven v cenové hladině před dvaceti lety, což znamená, že v mnoha případech ani nekryje advokátovy nutné náklady.
Důvody jsou pozoruhodné
Ten první – typicky český a sdělovaný neoficiálně – je, že advokáti jsou bohatí dost a že kvůli tomu nezkrachují. To je sice argument věru ubohý, ale budiž. Druhý argument je, že je to spousta peněz, a že pak soudům nezbývá na jejich ostatní (důležitější) potřeby. Z tohoto důvodu velmi často vyplácejí advokátům dlužné prostředky se zpožděním mnoha měsíců s odůvodněním, že nemají peníze. To už je závažnější – znamená to totiž, že soudy hospodaří tak, že peníze, které jim byly přiděleny na úhradu nutných obhajob spolu s ostatními prostředky, použily svévolně pouze na provoz soudu a nadále nemohou plnit své závazky. Kdyby se takto choval podnikatel, asi by brzy úpěl ve vazbě.
Za tuto službu by stát měl zaplatit.
Možná by bylo dobré se podívat, co vlastně představují úhrady soudů advokátům podle advokátního tarifu. Jedná se o náklady nutné obhajoby, což je služba státu v rámci zajištění spravedlivého procesu. Bez zajištění obhajoby těm, kdo si ji sami opatřit nemohou, a kde ji trestní řád vyžaduje, nemůžeme uvažovat ani o předstírání právního státu. A za tuto službu by stát měl zaplatit. V přiměřené výši a včas. Pokud tak nečiní, může se stát, že mu tato služba nebude poskytována. Lze to samozřejmě zajistit například úřadem veřejného obhájce – tam, kde je tento institut zaveden dávno vědí, že je tento způsob poskytování nutné obhajoby výrazně dražší než ten, který máme dosud zaveden v ČR, a to i kdyby stát platil přiměřeně a včas.
Důvod je asi ten, že advokátů je jen zhruba 15.000 (voličsky bezvýznamné), na rozdíl od soudců si o svých příjmech nemohou rozhodnout sami, a politici v nápravě takových lapálií žádné body nenasbírají. Průměrný volič princip nutné obhajoby moc nechápe a advokáti jsou pro něj grázlové, kteří se snaží zabránit tomu, aby jiní grázlové byli potrestáni.
Závěr
Nezbývá mi, než přát průměrnému voliči, aby až se díky nepříliš osvícenému postupu policie a z nedostatku jiných podezřelých dostane omylem do vazby, bude ještě systém nutné obhajoby fungovat tak, aby se na něj dostalo.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
