Termín vláda práva je otrocký překlad termínu Rule of Law, což se jinak správně překládá termínem právní stát (v jazyce německém Rechtstaat, v jazyce francouzském l’etat de droit). Je to právní teorie zdánlivě jednoduchá, ale jako na vše zdánlivě jednoduché můžeme najít celou řadu specifických pohledů.
Tímto problémem se zabývali již velikáni starověku jako Platón a Aristoteles (Etika Níkomachova) a velcí filozofové jako Immanuel Kant. Vycházeli v podstatě z relativně prostinké úvahy, že pokud vládne člověk, dělá to primárně ve svůj prospěch, a proto by měl vládnout zákon. Proto tedy „vláda práva“.
Advokacie
Bohužel tady však taškařice teprve začíná. Právo totiž samo vládnout nemůže, ale musí jej vykládat a aplikovat (tedy přizpůsobovat konkrétním životním situacím) jen a jen lidé a – samozřejmě – kdekoliv je součástí řešení lidský prvek, jedná se o systém se sníženou spolehlivostí. Navíc tu pracujeme s termíny, které znějí stejně, ale v různých zeměpisných šířkách mají různý obsah. Anglosaská právní teorie hovoří více o právu, ale nemyslí tím doslova zákon, zatímco teorie kontinentální pracuje přísně se systémem zákonů odvozených od psané ústavy.
Bude také rozdíl, jestli o vládě práva bude hovořit filozof či politolog, nebo výkonný právník. Právní stát je pro politologa jasný a uzavřený termín, pravý protiklad despocie, diktatury a totality, což jsou termíny pro politologa rovněž jasné a přesně ohraničené. Pro výkonného právníka je situace trochu složitější – pro něj jsou totiž důležité přesné formulace, rysy a pravidla, a proto se bude starat, zda je základem zkoumaného právního státu právní jistota, jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu. A protože všechny tyto rysy závisí na tom, jak se k právu a zákonům chovají lidé, jsme zase u toho lidského prvku.
A co tedy máme udělat, abychom skutečně žili v právním státě, ve „vládě práva“?
Nebude to jen v tom, zda máme dokonalé zákony a zákonodárce (nemáme, samozřejmě, ale kdo má?) nebo zda jsou soudy neomylné a pracují rychle a spolehlivě ba ani v tom, zda je naše policie rychlá chápavá a efektivní (ponechám raději bez komentáře…). Určitě nepomůže, pokud si stoupneme před Úřad vlády s transparentem „Chceme právní stát, máme na něj nárok!“.
Winston Churchill kdysi řekl, že kdo se chce zlepšit, musí se změnit. Řekl také, že kdo chce být dokonalý, musí se měnit často. Zní to sice jako paradox, ale něco na tom je. Pokud bychom byli ochotni se změnit v tom smyslu, že budeme skutečně respektovat zákony a postupovat podle práva, patrně by nám bylo lépe. To by také znamenalo, že budeme raději Češi než Čecháčci a že místo anonymního vulgarismu na sociálních sítích spolu budeme hovořit zdvořile a s noblesou a respektem.
Závěr
Právo je totiž rostlinka poněkud choulostivá a pokud se k němu budeme chovat macešsky, bude scházet a chřadnout. Pokud se stane společenskou normou, že rozsudky není třeba respektovat, zákony jsou zde jen jakási formální kulisa a jinak je třeba si své věci zařídit jinak, jaksi „po našem“, bude to znamenat nejen že právo nevládne, ale že se věci osobní i obecné řeší jaksi mimo právo (secundum legem) nebo dokonce v rozporu s právem (contra legem). Což je přesný opak právního státu a spirála, která vede strmě do chaosu, který zpravidla končí tím, že se dostaví nějaký rádoby spasitel (zleva či zprava) a zavede pořádek. Čímž rozhodně nebude myslet vládu práva.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE