Zdá se, že celá země je v zajetí protestů proti svým nízkým příjmům. Různé profesní skupiny se bouří, protestují, stávkují eventuálně stávkou hrozí. Stávkují školníci, školní kuchařky, učitelé, lékaři sice nestávkují, ale díky tomu, že odmítají přesčasy za původních podmínek to vyjde nastejno. Stávkují dokonce i tací zaměstnanci, kteří mají ve své kategorii jedny z nejvyšších platů v ČR. Stávkují proto, že se zdá, že kdo více křičí, dosáhne svého.
Advokáti nestávkují
Tedy – alespoň zatím. Jako patrně jediní, jejichž tarif (tedy předpis, podle kterého se vypočítává mimosmluvní odměna advokáta a také náhrada nákladů soudního řízení pro stranu, která ve sporu uspěla) je prakticky ve výši odpovídající ekonomické situaci v roce 2002 – 2003. Aniž bych předkládal podrobnosti kolikrát se za tu dobu valorizovaly platy státních úředníků nebo soudců, je zřejmé, že je tady určitá disproporce v přístupu. Dokonce i platy ve zdravotnictví byly za tu dobu několikrát upravovány. Advokátní tarif nikoliv.
Stávky ve světě
Nejen v České republice čelí advokáti tomuto problému. Ve Velké Británii stávkovali v červnu 2022 advokáti kvůli neuvěřitelně nízkým odměnám za právní pomoc v trestních věcech, které je existenčně ohrožují. V Irsku v říjnu 2023 proběhla jednodenní stávka irských advokátů za identické požadavky.
Advokáti jsou většinou individualisté.
Vzhledem k tomu, že v Irsku plní advokáti funkce zástupců u soudu jak na straně obhajoby, tak na straně obžaloby, byla v den stávky činnost většiny soudů naprosto ochromena.
Nevím, jestli by čeští advokáti byli ochotni přikročit k podobnému kroku. Především – komunita advokátů není rozhodně homogenní a připravena se rozhodně vzepřít aroganci státní moci. Advokáti jsou většinou individualisté (a nikoliv odboráři) a zájmy klientů jsou jim daleko blíže než celostavovská akce. Pro ty advokáty, kteří jsou sdruženi ve velkých a středních firmách navíc advokátní tarif zdaleka nepředstavuje klíčový problém a existenčně je neohrožuje. Advokátní komora není řídící centrum ani odborový svaz, ale profesní samosprávný regulátor, který nemá žádnou pravomoc advokáty řídit a vyhlašovat společné akce. Možná by se toho ujala nějaká skupina zvlášť rozlícených regionálních advokátů, ale jestli by se jim podařilo zapojit většinu z téměř 13.000 advokátů je otázka.
Co by znamenala stávka advokátů (zejména v oblasti tzv. nutných obhajob)?
Je otázka, zda by si několikadenního „ochromení soudu“ vůbec někdo všiml. Zdržení řízení z velmi různorodých důvodů (často na straně soudu) jsme svědky už dnes. Patrně větší komplikací by byl stav, pokud počet advokátů, kteří praktikují trestní právo, klesne natolik, že v určitých regionech nebude možné nutné úkony v trestním řízení včas zabezpečit. Možná že pak ti soudci, (jejichž mzda je pravidelně valorizována), budou advokáty určovat bez ohledu na to, že mají jednání nařízeno u jiného soudu s doporučením, ať si na tom jiném jednání zařídí substituci. Možná jim budou hrozit a ukládat pokuty v řádech desetitisíců korun, nebo možná, že zákonodárci namísto toho, aby advokátní tarif konečně narovnali, umožní změnou zákona trestní obhajoby dalším subjektům – dotovaným neziskovým organizacím nebo například zřízením nějakého úřadu, například Úřadu veřejného obhájce. Což bude státní rozpočet stát určitě mnohonásobně více než narovnání advokátního tarifu, a navíc už se nebude jednat o subjekty nezávislé, ale pod přímou či nepřímou kontrolou státu. Popsaná perspektiva je to dost hrozivá, ačkoliv se zdá, že ji stát nebere moc vážně. Advokáti asi nemají dost silný hlas, nebo jim možná protesty v odborářském stylu nejsou vlastní.
Závěr
Leckdo si samozřejmě může říci – co je mi po advokátech? Peněz mají dost a koncem konců je to opravdu jen malá profesní skupina. (Ono sice soudců je ještě méně, ale na rozdíl od advokátů si ve finále u soudu o svých platech rozhodnou sami.) Problém je, že pokud nebudou v justičním systému fungovat obhájci, bude se všem dýchat hůře, svobody bude zase o trochu méně a právo na spravedlivý proces bude více zásadou na papíře než realitou. Což je většině lidí jedno do chvíle, než se to dotkne jich osobně.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
