V tomto díle seriálu LEAGLEONE o fotbalovém právu připraveném ve spolupráci se Zdeňkem Tomíčkem, fotbalovým právníkem, zakladatelem mezinárodní advokátní kanceláře CEE Attorneys a členem Sboru rozhodců FAČR, se zaměříme na vliv třetích osob na kluby, tzv. TPI (Third party influence), a vlastnictví ekonomických práv hráčů třetími osobami, tzv. TPO (Third party ownership). Vysvětlíme si, proč je obojí v současném fotbale velmi limitováno a seznámíme se s vývojem jejich regulace v pravidlech statutu a přestupů hráčů, tzv. RSTP (FIFA Regulations on the Status and Transfer of Players) vydaných Mezinárodní federací fotbalových asociací, tzv. FIFA (Fédération Internationale de Football Association).
TPO se ve fotbale používalo jako jeden ze způsobů financování. Využívaly jej proto především kluby, které měly omezené finanční prostředky. Musely se spoléhat na externí investory, aby mohly na přestupovém trhu soutěžit s bohatšími konkurenty. Investoři, kteří pak hledali nové možnosti zhodnocování peněz si uvědomovali růst sportovního prostředí a hledali cesty, jak být jeho součástí. Vznikaly proto smlouvy, na jejichž základě investoři poskytovali fotbalovým klubům nemalé finanční prostředky na akvizici hráčů s tím, že se pak podíleli na zisku z jejich dalšího prodeje. Na první pohled by se tedy mohlo TPO zdát jako ideální forma financování ve sportovním businessu. Má to však jeden velmi podstatný háček. TPO je velmi úzce provázáno s TPI. Vliv třetích stran na přestupovou politiku klubů je pak považován za vysoce rizikový. Přestože je fotbal dnes miliardovým businessem, je to pořád sport. Nadřazení či dokonce oddělení finanční stránky přestupů od té sportovní by proto mohlo mít na fotbal značně negativní dopad.
Byznys
Zdeněk Tomíček: Oplocení stadionu z hlediska práva – 13. díl
První náznaky zakazování TPO/TPI ze strany FIFA lze hledat již v původním prvním vydaní RSTP z roku 2001. Článek 32 uváděl: „Only clubs and players are entitled to compensation as defined under these regulations.“ Případnou náhradu škody dle RSTP tedy mohly požadovat pouze kluby nebo hráči. Skepticismu FIFA k TPO/TPI lze tedy sledovat již po více než 20 let.
Disciplinární komise FIFA může klubům, které by ustanovení zakazující TPI porušovaly, udělit disciplinární sankci.
Ve znění RSTP z roku 2008 byl přidán zcela nový článek 18bis nazvaný „Third-party influence on clubs.“ Vznikla tak komplexní úprava TPI, která platí s drobnými úpravami dodnes. Úprava TPI se skládá ze dvou odstavců. První z nich k dnešnímu dni zní: „No club shall enter into a contract which enables the counter club/counter clubs, and vice versa, or any third party to acquire the ability to influence in employment and transfer-related matters its independence, its policies or the performance of its teams.” Uzavírání smluv, na základě, kterých by klub nemusel být nezávislým ve svém rozhodování ohledně personálních otázek a v záležitostech týkajících se transferů je zcela zakázáno. Druhý odstavec pak doplňuje, že Disciplinární komise FIFA (FIFA Disciplinary Committee) může klubům, které by ustanovení zakazující TPI porušovaly, udělit disciplinární sankci.
V roce 2014 byly zveřejněny výsledky studie Centra pro sportovní právo a ekonomiku a Mezinárodního centra pro sportovní studia (Centre de droit et d’économie du sport et Centre international d’étude du sport). Na jejich základě bylo usouzeno, že „pouhá“ regulace TPl nepostačuje. Neřeší totiž problém vlivu třetích stran zcela vhodným způsobem. Článek 18bis RSTP bylo velmi snadné obejít. V podstatě postačilo do TPO smlouvy přidat ustanovení, které zakazovalo třetí straně vykonávat TPI. V samotné praxi to však pochopitelně nemělo žádný efektivní dopad.
Zákaz
FIFA se proto rozhodla činit a přidala k článku 18bis nový článek 18ter RSTP nazvaný „Third-party ownership of players’ economic rights.“ Článek vstoupil v platnost 1. května 2015 a k předchozí regulaci TPI tedy přinesl také přímou regulaci TPO. Celkem obsahuje šest odstavců, přičemž první z nich stanoví: „No club or player shall enter into an agreement with a third party whereby a third party is being entitled to participate, either in full or in part, in compensation payable in relation to the future transfer of a player from one club to another, or is being assigned any rights in relation to a future transfer or transfer compensation.” Klubům a hráčům se tedy zakazuje uzavírat jakékoli smlouvy, na jejichž základě by kterékoli třetí strana mohla získat jakýkoli prospěch z budoucího přestupu hráče. Další odstavce daného článku upravují dopad tohoto ustanovení na existující smlouvy a opět právo Disciplinární komise FIFA udělovat disciplinární sankce v případě jeho porušení.
Vymezení třetích stran
Pro úplnost je také nutno vymezit, kdo všechno nespadá do množiny zmiňovaných třetích stran. Bod 14. sekce „Definice“ RSTP určuje, že třetí stranou je jakákoli jiná strana než (a) přestupující hráč, (b) prodávající a/nebo kupující klub, a (c) jakýkoli předchozí klub, v němž byl hráč registrován. Právě poslední vymezení je zcela zásadní pro fungování tradičního přestupového mechanismu. Často se totiž setkáváme s klauzulemi opravňující prodávající klub k procentuální participaci na přestupech hráče do dalších klubů.
Závěr
Závěrem této části je třeba podotknout, že správná regulace TPO/TPI je klíčová z hlediska nastavení fungujícího fotbalového trhu. Jedním z klíčových aspektů funkčního systému je totiž jeho co nejmenší závislost na vnějších vlivech. Zejména těch, jejichž dopad lze těžko ovlivnit, a přitom mohou mít nepříznivý dopad na celý systém. Následující díl tohoto seriálu o fotbalovém právu se zaměříme na zajímavá rozhodnutí v rámci související rozhodovací praxe.
