Kapitola I: Poškozený a 180 milionů odmítnutých za 16 dní
Trestní řízení má v demokratickém právním státě sloužit nejen k ochraně společnosti jako celku, ale zároveň k zajištění spravedlnosti pro konkrétní oběť trestného činu – tedy poškozeného. Přesto se v praxi často ukazuje, že přestože právní úprava poškozenému formálně přiznává poměrně široká oprávnění, jejich skutečné uplatnění bývá komplikované. Nečinnost policejního orgánu, přepjatý formalismus nebo dokonce neochota se skutkem zabývat mohou vést k hlubokému pocitu bezmoci.
V této letní sérii tematických článků proto nabízím srozumitelný, avšak odborně fundovaný návod, jaká práva má poškozený k dispozici, jak je efektivně uplatnit a jak čelit situacím, kdy celý systém selhává. Texty budou zaměřeny zejména na oblast hospodářské trestné činnosti, které se dlouhodobě věnuji, a v rámci možností budou doplněny i anonymizovanými podáními z konkrétní kauzy, kterou řešíme v naší kanceláři. Klient nám laskavě umožnil sdílet některé podklady, přestože právní boj stále trvá.
Kdo je poškozený a proč na jeho právech záleží
Poškozeným se podle § 43 trestního řádu rozumí osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda, nemajetková újma, nebo osoba, na jejíž úkor se pachatel obohatil. Za účelem ochrany jejích práv a zajištění transparentnosti trestního řízení přiznává trestní řád poškozenému několik významných oprávnění. Může činit návrhy na dokazování, nahlížet do spisu, účastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání, vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou předmětem řízení, a rovněž navrhnout, aby soud v rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit způsobenou škodu, nemajetkovou újmu, nebo vydat bezdůvodné obohacení získané na jeho úkor.
Na první pohled se může zdát, že tento výčet práv poškozeného je dostatečný k zajištění spravedlnosti. Problém však nastává tehdy, když jejich uplatnění v praxi narazí na pasivitu policejního orgánu, organizační neochotu nebo nedostatečnou odbornost. Právě v takových případech je nezbytné využít další právní nástroje, jejichž cílem je obnovit rovnováhu řízení a zajistit, aby měl poškozený reálnou možnost domoci se spravedlnosti. Těmito nástroji jsou zejména dohled státního zástupce nad činností policejního orgánu, podnět ke Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), případně podnět k Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidenta České republiky.
Případ z praxe: Když se i stamilionová škoda „nevyplatí řešit“
Jedním z případů, kterým se naše kancelář aktivně věnuje, je ilustrací systémové nečinnosti a formálního odmítání ochrany práv poškozeného. Klient podal – prostřednictvím naší kanceláře – celkem tři trestní oznámení pro různé skutky, z nichž jedno bylo následně rozšířeno. Ve hře je tedy celkem čtyřnásobné podezření na spáchání trestných činů úvěrového podvodu a poškození věřitele v různých kvalifikacích.
V případě dvou skutků, kde výše škody dosahuje částky blížící se 200 000 000 Kč, rozhodl policejní orgán o tzv. „odložení věci ad acta“ s odůvodněním, že nebyly zjištěny skutečnosti
odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Tento přístup je obzvláště nebezpečný – ve skutečnosti totiž umožňuje policejnímu orgánu bez většího odůvodnění „odmítnout“ se skutkem zabývat. Uvedená oznámení byla přitom zpracována kvalifikovaně, doložena důkazy a doplněna právní argumentací. Přesto byla odmítnuta, a to v jednom případě, kde škoda dosahuje téměř 180 000 000 Kč za pouhých 16 dní. Pominu-li, že se jedná pravděpodobně o úžasný časový rekord policejního orgánu v šetření hospodářské kriminality, nemohu na tomto přístupu hledat jiná pozitiva. Odložení věcí ad acta je ostatně často omílaným tématem. Lze jej pochopit u bagatelních věcí, ale v případě takto významných skutků je skutečně zarážející, že je tento postup možný.
Ve stejném řízení jsme pak nesčetněkrát podávali žádosti o nahlížení do spisu – až do nedávna bez odezvy – a nyní se zjištěním, že spis krom našich podání nic jiného neobsahuje. Práva poškozeného byla de facto paralyzována. Vzhledem k tomu jsme museli začít využívat všechny dostupné nástroje, o kterých bude řeč v následujících článcích.
Co bude dál
V dalších dílech této minisérie se podrobně zaměříme na jednotlivé možnosti, které má poškozený k dispozici v situacích, kdy systém selhává. Věnovat se budeme právu nahlížet do spisu – vysvětlíme, proč je pro ochranu práv poškozeného naprosto klíčové a jak se bránit, pokud je přístup k němu odepřen. Dále se budeme zabývat institutem dohledu státního zástupce, přiblížíme, jakým způsobem jej správně iniciovat a co lze očekávat. Následně rozebereme podnět ke Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), včetně doporučení, kdy má jeho podání smysl a jak jej vhodně formulovat. Poslední téma pak bude věnováno podnětu k Úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidenta České republiky, který je často podceňovaný, přesto však může být za určitých okolností velmi efektivním nástrojem.
Každý článek přinese nejen výklad příslušného právního institutu, ale také upozornění na časté chyby, praktické poznámky, modelová podání a zpětnou vazbu, se kterou jsme se v rámci naší advokátní praxe opakovaně setkali. Díky souhlasu klienta pak poskytneme i anonymizované texty podání a vyjádření pro lepší představu dané tématiky.
