V novém dílu seriálu LEAGLEONE o fotbalovém právu připraveném ve spolupráci se Zdeňkem Tomíčkem, fotbalovým právníkem, zakladatelem mezinárodní advokátní kanceláře CEE Attorneys a členem Sboru rozhodců FAČR, se podíváme, jak se řeší české fotbalové spory.
Mezi fotbalové spory se řadí nejčastěji spory mezi kluby a hráči, agenty a hráči či agenty a kluby. Celkový rozsah je však výrazně širší a šel by definovat jako veškeré spory mezi jednotlivými členy Fotbalové asociace České republiky, tzv. FAČR.
Samotné členství ve FAČR je pro způsob řešení sporů naprosto klíčové. Na členy FAČR totiž dopadá fotbalová legislativa FAČR, která zahrnuje hmotněprávní i procesněprávní pravidla (viz. předchozí díl tohoto seriálu o fotbalovém právu).
Byznys
Zdeněk Tomíček: Fotbalová legislativa – 3. díl
Řešení sporů
Pravidla pro rozhodování sporů jsou upravena v Procesním řádu FAČR. Způsob jejich řešení je dvojí, a to formou dobrovolné mediace nebo rozhodčího řízení.
Smírného řešení sporu lze dosáhnout pomocí mediace.
Před bližším pohledem tyto dva způsoby se však ještě jednou vraťme k samotnému členství ve FAČR, které může zaniknout z různých důvodů. Může jimi být např. dobrovolné ukončení členství, ukončení fotbalové kariéry či přestup do zahraničního klubu. Zánikem členství ve FAČR však automaticky končí i možnost řešení sporů před jejími orgány. Tento názor, který zastává samotná FAČR, pak znamená, že pokud by během sporu přestala být některá z jeho stran členem FAČR, příslušnými pro rozhodování takového sporu by se staly obecné soudy.
Smírného řešení sporu lze dosáhnout pomocí mediace. Jde o dobrovolný a neformální proces vedený nestranným mediátorem. Snahou je dosáhnout uzavření mediační dohody, která by spor vyřešila k vzájemné spokojenosti stran. Zahájení mediace pak nezpůsobuje překážku zahájení rozhodčí řízení FAČR.
Samotné rozhodčí řízení FAČR, upraveno v § 45 a násl. Rozhodčího řádu FAČR, je vedeno rozhodci, kteří jsou členy Sboru rozhodců FAČR (autor článku je také členem Sboru rozhodců FAČR). Členové tohoto sboru musí mít právní vzdělání, být členem FAČR a zároveň být bezúhonnými a zletilými občany České republiky. Kandidáty navrhují členské kluby nebo hráči. Zápis provádí Výkonný výbor FAČR.
Jak bylo uvedeno, rozhodčí řízení FAČR je příslušné řešit spory pouze mezi členy FAČR.
Řízení je neveřejné a zahajuje se podáním návrhu v listinné podobě k příslušnému sekretáři na adresu sídla FAČR. Procesní řád FAČR stanovuje v § 48 nezbytné náležitosti návrhu, které musí být dodrženy. Rozhodci se snaží působit na účastníky řízení, aby došlo k dohodě na smírném vyřešení sporu. Ten je možno uzavřít ve formě rozhodčího nálezu, který je považovaný za rozhodnutí ve věci samé. Kromě toho rozhoduje rozhodující orgán také usnesením, a to ve věcech úpravy vedení řízení a ve věcech, kde není nutno odůvodňovat rozhodčí nález.
Jak bylo uvedeno, rozhodčí řízení FAČR je příslušné řešit spory pouze mezi členy FAČR. Neznamená to však, že by nebylo považováno za rozhodčí řízení ve smyslu zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Toto zařazení a subsidiární použití pravidel uvedeného zákona je však pro české fotbalově právní prostředí překvapivě horkou novinkou, která je výsledkem přezkoumání fotbalového sporu Nejvyšším soudem ČR.
Rozhodčí řízení FAČR
Precedens můžeme hledat ve sporu mezi fotbalovým klubem SC Olympia Radotín a jejím bývalým trenérem. Ten se na klubu domáhal zaplacení částky ve výši necelých tři sta tisíc korun z titulu smlouvy o výkonu trenérské činnosti. V rámci rozhodčího řízení FAČR bylo dáno trenérovi za pravdu. Klub se však proti rozhodnutí odvolal s argumentací, že to byl naopak právě bývalý trenér, který klubu způsobil škodu. S tímto odvoláním klub uspěl, načež se bývalý trenér obrátil s posouzením otázky a postupu rozhodčího soudu FAČR na Městský soud v Praze. Řízení, v rámci dalšího odvolání, pokračovalo před Vrchní soud v Praze.
Oba tyto soudy konstatovaly nemožnost aplikace zákona o rozhodčím řízení na rozhodčí řízení FAČR. Závěrem soudů bylo tedy tvrzení o nemožnosti soudního přezkumu rozhodčích nálezů FAČR. S tím se však neztotožnil Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí mj. konstatoval, že neexistuje rozumný důvod, aby rozhodnutí, které je pro účastníky závazné a nezměnitelné (tedy i rozhodnutí v rámci rozhodčího řízení FAČR) nebylo možné soudně přezkoumat. Následně Nejvyšší soud ČR předchozí rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Z pohledu autora článku se jedná o velmi správné rozhodnutí, které zvyšuje právní jistotu stran fotbalových sporů v České republice.
