V aktuálním díle seriálu LEAGLEONE o fotbalovém právu připravovaném ve spolupráci se Zdeňkem Tomíčkem, fotbalovým právníkem, zakladatelem mezinárodní advokátní kanceláře CEE Attorneys a členem Sboru rozhodců FAČR, se podíváme blíže na spor argentinského hráče Ivána Santiaga Díaze se slovenským fotbalovým klubem MŠK Žilina.

Iván Diaz, v současnosti bez fotbalového angažmá, působil naposledy v nižší řecké soutěži v klubu GS Ilioupoli. Od sezóny 2015/16 až do sezóny 2020/21 byl hráčem MŠK Žilina. Svoji stopu však zanechal i v naší soutěži, když část fotbalové sezóny 2019/2020 strávil na hostování v plzeňské Viktorii.
Čeho se spor týkal
Spor mezi tímto hráčem a klubem ze západoslovenské metropole se týkal jeho profesionální hráčské smlouvy. Ta obsahovala klauzuli dovolující klubu jednostranně snížit výši jeho odměny, k čemuž klub také přistoupil. Stalo se tak v sezóně 2021/22, kdy byl hráč přeřazen do „B“ týmu a jeho odměna byla ponížena na polovinu. Díaz se proti tomuto kroku klubu rozhodl bránit a obrátil se na Komoru pro řešení soudních sporů FIFA, tzv. DRC (FIFA Dispute Resolution Chamber). DRC zajišťuje arbitrážní a soudní řešení sporů, zejména pak právě z kontraktů mezi hráčem a klubem s mezinárodním přesahem. Klub na krok Díaze reagoval snahou o urovnání celé záležitosti a dohodl se s ním na narovnání. Součástí dohody byla i povinnost hráče k zpětvzetí podání k DRC a vzdání se dalších peněžitých nároků za klubem nad rámec uzavřené dohody. Případ by zde měl zdánlivě končit, ale nestalo se tak.
Byznys
Díaz se v září 2021 rozhodl znovu obrátit na DRC. Neuspěl. Podání bylo odmítnuto s odkazem na uzavřenou dohodu o narovnání. Hráč proto podal odvolání k Mezinárodní sportovní arbitráži, tzv. CAS (Court of Arbitration for Sport), kde byl spor veden pod spisovou značkou CAS 2022/A8881. CAS je mezinárodní arbitrážní orgán, jehož sídlo se nachází ve švýcarském Lausanne. S myšlenkou vytvořit takový orgán přišel v roce 1981 tehdejší celkem čerstvě zvolený prezident Mezinárodního olympijského výboru, tzv. MOV, pan Juan A. Samaranch. Důvodem bylo narůstajícího množství sporů týkajících se sportu a zároveň neexistence nezávislého orgánu, který by těmito spory zabýval a rozhodoval je. Jurisdikce CAS, jakožto odvolacího orgánu proti rozhodnutím orgánů FIFA je dána primárně článkem 58 Stanov FIFA, tzv. FIFA Statutes.
Snížení odměny zná i české fotbalové právo.
Odvolání bylo postaveno na následujících dvou argumentech – (1) jednostranné snížení odměny hráče o 50 % nebylo dostatečně odůvodněné a jednalo se tak o porušení uvedené smlouvy, a (2) klub hráče k uzavření dohody o narovnání a vzdání se nároků na celou svoji odměnu tlačil pod pohrůžkou odmítnutí umožnění jeho přestupu do jiného nespecifikovaného klubu. V neposlední řadě Díazovi právníci také tvrdili, že uzavřená dohoda o narovnání nepředstavuje platné vzdání se práva podle švýcarského právního řádu.

Posouzení odvolání bylo v rukách jediného rozhodce. Ten, ačkoli neshledal vzdání se nároků ze strany hráče za problematické, konstatoval neplatnost celé dohody o narovnání. Důvodem bylo právě údajné nátlakové jednání ze strany MŠK Žilina. Článek 29 odst. 1 švýcarského závazkového zákoníku, tzv. SCO (Swiss Code of Obligation), který je součástí švýcarského občanského zákoníku, tzv. SCC (Swiss Civil Code) stanoví: „Pokud strana uzavřela smlouvu pod nátlakem druhé strany nebo třetí osoby, není touto smlouvou vázána.“ Jediný rozhodce tedy dospěl k závěru, že hráč by dohodu o narovnání neuzavřel, pokud by na něj MŠK Žilina nevyvinula uvedený nátlak. Jediný rozhodce dále stanovil povinnost klubu uhradit peněžité plněním ve výši zbývajících 50 % hráčovy odměny za předmětné období spolu s úrokem z prodlení ve výši 5% z dlužné částky. Úrok z prodlení byl určen s odkazem na článek 104 odst. 1 SCO: „Dlužník, který je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, musí zaplatit úrok z prodlení ve výši 5 % ročně, a to i v případě, že byla ve smlouvě stanovena nižší úroková sazba.“ Odvolání tak bylo vyhověno a rozhodnutí DRC bylo zrušeno.
Závěr
Snížení odměny zná i české fotbalové právo. Pro pomyslné srovnání lze zmínit dokument nazvaný „Standardní profesionální smlouva“, což je vzor smlouvy mezi hráčem a fotbalovým klubem obsahující tuto klauzuli v části VI., článku 4. Možnost snížení odměny však nesouvisí s výkonnostním poklesem a přeřazení jednotlivce do „B“ týmu v rámci klubu, nýbrž se sestupem klubu do nižší soutěže v rámci ligové hierarchie. Ustanovení zdůvodňuje snížení hráčovy odměny nižšími příjmy klubu související s účastí v „horší“ soutěži, což je zpravidla ve fotbale pravidlem. Připomínám však, že jde pouze o schválený vzor smlouvy, který mohou, ale také nemusí, hráči a kluby využít.
