Seriál LEAGLEONE o fotbalovém právu připravovaný ve spolupráci se Zdeňkem Tomíčkem, fotbalovým právníkem, zakladatelem mezinárodní advokátní kanceláře CEE Attorneys a členem Sboru rozhodců FAČR, se v aktuálním vydání zaměří na tzv. bridge transfers.
Česká fotbalová pravidla definují bridge transfery v §2 odst. 1 písm. b) Disciplinárního řádu Fotbalové asociace České republiky, tzv. FAČR, následovně: „jakékoli dva na sebe navazující přestupy jednoho hráče, které se v období po sobě jdoucích čtyř měsíců uskuteční na národní nebo i mezinárodní úrovni a zahrnou tak registraci tohoto hráče v meziklubu za účelem obejití předpisu FAČR, UEFA či FIFA, popřípadě za účelem úmyslného uvedení jiného v omyl.“
Disciplinární řád FAČR pak také upravuje výše trestů pro případ zapojení se do bridge transferů, a to v§ 69a. U fyzické osoby lze uložit pokutu až do výše 1.000.000, – Kč, fotbalově prospěšnou činnost, popř. zákaz činnosti až na šest měsíců. V případě zapojení klubu hrozí zákaz přestupů a hostování, popř. pokuta až do výše 10.000.000, – Kč.
Byznys
Zdeněk Tomíček: Právní události roku 2023 – 9. díl
Česká právní úprava však vychází z předpisů Mezinárodní federace fotbalových asociací, tzv. FIFA (Fédération internationale de football association). FIFA definuje bridge transfery ve svých pravidlech regulujících statut a přestupy hráčů nazvaných FIFA Regulations on the Status and Transfer of Players, tzv. RSTP. Bod 24 definic RSTP charakterizuje bridge transfery jako „any two consecutive transfers, national or international, of any two consecutive transfers, national or international, of the same player connected to each other and comprising a registration of that player with the middle club to circumvent the application of the relevant regulations or laws and/or defraud another person or entity.“ Tato definice je dále rozvinuta v článku 5bis RSTP, zejména pak v jeho druhém odstavci, který zní: „It shall be presumed, unless established to the contrary, that if two consecutive transfers, national or international, of the same player occur within a period of 16 weeks, the parties (clubs and player) involved in those two transfers have participated in a bridge transfer.“
Právě článek 5bis RSTP je pro současné vnímání bridge transferů absolutně klíčový. Za bridge transfery totiž automaticky považuje každé navazující přestupy, mezi nimiž neuplynulo ani 16 týdnů. Danou formulací dochází ke stanovení tzv. obráceného důkazního břemene. V případě transferů spadajících pod danou definice ponechává na klubech či hráči, aby se případně dokázali vyvinit, prokázali důvodnost daného přestupu a tedy vyloučili, že by se jednalo o bridge transfer.
Nejznámější bridge transfer v ČR
Za pravděpodobně historicky nejznámější bridge transfer na našem území lze považovat přestup Pavla Nedvěda, tehdy hráče pražské Sparty, do Lazia Řím v roce 1996. Dle informací, které proběhly médii, nabídl římský klub za přestup tohoto záložníka 138 milionů korun. Sparta byla v té době vlastněna slovenským podnikatelem Alexandrem Rezešem, který byl současně vlastníkem prvoligového košického fotbalového týmu. Tomu se přestup zamlouval, ale chtěl se vyhnout platbě provize Viktorii Plzeň, předchozímu týmu Pavla Nedvěda, která byla mezi kluby sjednána ve výši 30 % z hodnoty přestupu Nedvěda do dalšího klubu. Rezeš tento „problém“ vyřešil prodejem hráče do svého košického klubu za 1,5 milionu korun a až následně za vysokou přestupovou částku do římského klubu. Těžko říci, zda byl slavný český držitel Zlatého míče někdy osobně v Košicích. Minimálně papírově jej však lze s nadsázkou považovat za zřejmě největší hvězdu, která kdy byla členem kádru východoslovenského klubu.
FIFA se poprvé pokusila bridge transfery postihnout v březnu 2014.
Důvod, který vedl k bridge transferu podnikatele Rezeše však nepatřil k jediným lákadlům, pro které je kluby a hráči využívali. Často hrála roli daňová optimalizace, a to jak s dopadem na přestupní částky, tak s ohledem na smluvené budoucí příjmy samotného hráče. Za tímto účelem se pochopitelně přestupovalo skrze fotbalové kluby sídlící v daňově zajímavých jurisdikcích. Dalšími důvody byla snaha o redukci povinných plateb tréninkových kompenzací, popř. o obejití pravidla zakazujícího vliv třetích osob na přestupy hráčů a finanční participaci s přestupy souvisejícími (článek 18ter RSTP).
Ačkoli výše uvedená regulace bridge transferů v pravidlech RSTP vstoupila v účinnost teprve nedávno, v březnu 2020, bojovala FIFA s daným nešvarem již řadu let. Poprvé se pokusila bridge transfery postihnout v březnu 2014. Disciplinární komise FIFA (FIFA Disciplinary Committee), která rozhoduje na základě pravidel FIFA Disciplinary Code, tehdy potrestala uruguayský klub Sud América a čtyři argentinské kluby – Independiente, Racing, Rosario Central a Instituto – pokutou v rozmezí od 15.000 do 40.000 švýcarských franků. Uruguayský klub, který byl považován za hlavního organizátora, dostal navíc trest v podobě zákazu transferů po dobu dvou přestupních období. Disciplinární komise FIFA své rozhodnutí odůvodnila zneužitím systému FIFA k zaznamenávání přestupu hráčů, tzv. FIFA TMS (FIFA Transfer Matching System) a nerespektování pravidel tohoto systému, neboť nedošlo k řádné změně statutu u hráčů z hostování na přestup.
Fotbalové prostředí se za poslední roky v rámci právní regulace velmi rychle posouvá.
Sud Améria a Racing s postupem Disciplinární komise FIFA však nesouhlasily a odvolaly se k Mezinárodní sportovní arbitráži, tzv. CAS (Court of Arbitration for Sport). Ta ve svých rozhodnutích (CAS 2014/A/3536 Racing Club v FIFA a CAS 2018/A/5637 Sud America v FIFA) shodně rozhodla ve prospěch klubů, když tato svá rozhodnutí odůvodnila aplikací základního právního pravidla, které stanoví, že odsoudit kohokoli za činy, které nejsou zakázány, není možné.
Změna v legislativě
Právě v návaznosti na uvedená rozhodnutí CAS změnila FIFA svoji legislativu a zařadila do RSTP článek 5bis. Ten měly jednotlivé národní asociace povinnost implementovat do svých předpisů.
Nezbývá než souhlasit, že regulace bridge transferů, které by šlo označit za fotbalové přestupy v rozporu s dobrými mravy, je zcela na místě. Fotbalové prostředí se za poslední roky v rámci právní regulace velmi rychle posouvá a vhodným nastavením pravidel přispívá k tomu, co vidíme na fotbalových trávnících – neustálému posouvání profesionalizace sportu.
Nicméně, jak se někdy s nadsázkou říká, „pravidla nejsou zeď.“ Bohužel tedy i po uvedené změně pravidel RSTP a zakotvení nelegálnosti bridge transferů, můžeme sledovat snahy o jejich realizaci. Neslavnou hvězdou je francouzský fotbalista Kevim Bemanga, který se účastnil bridge trasferů v rámci přestupu ze španělského klubu Xerez do Paris FC a následně, po pouhých šesti týdnech, z Paris FC do Angers SCO. Zajímají vás detaily tohoto případu? Podíváme se na něj již v příštím vydání našeho pravidelného seriálu LEAGLEONE o fotbalovém právu.
