Dnes, když ve složité době vyvstává řada otázek právních či dokonce státoprávních, pociťuje řada kolegů – advokátů potřebu se k těmto otázkám vyjádřit nebo dokonce proti určitým jevům či krokům různých oficiálních míst právně brojit. To je nejen jejich svaté právo, ale v některých případech i povinnost vůči klientovi.
Nepochybně i v této činnosti jsou určité meze, kterých by slušný a kultivovaný advokát měl dbát, ale k stanovování takových mezí jsem vždy velmi rezervovaný a ani se necítím povolán být určovatelem mezí, či té jediné pravdy. Zájem na tom, aby každý mohl vyjádřit svůj názor, je podle mě důležitější než to, kdo má pravdu. Daleko zajímavější v této souvislosti je, že se objevily hlasy, volající po tom, aby se k aktuálním celospolečenským problémům (které mají samozřejmě vždy nějaký právní aspekt) vyjádřila pregnantně advokacie jménem všech téměř 15.000 advokátů. To už je přece nějaká síla a mělo by to být bráno vážně! Nechť tedy zazní hlas celé advokacie!
No a tady začínají otázky. Především – není zcela jasné, jaký názor by měla advokacie hlásat. Samozřejmě ten správný – jenže, který by to měl být?
Advokátů je téměř 15.000 a nesdružili se pod jedním praporem, protože by měli stejné politické názory. Znám advokáty velmi konzervativní a silně pravicově zaměřené, znám advokáty liberály a znám dokonce i jednoho advokáta skalního stalinistu
Názorové percentuálně rozvrstvení advokátů také není známo – Česká advokátní komora nic podobného nezjišťuje, protože jí po tom nic není. Česká advokátní komora také není politickou silou, jejíž hlas by měl burcovat lid, ale profesní komorou s povinným členstvím.
Takže, kdyby měl někdo mluvit jménem všech advokátů, není tak úplně jasné, co by měl říkat, aby to byl hlas legitimní
Rovněž a také není jasné, kdože by měl tím hlasem mluvit. K něčemu takovému orgány ČAK věru nikdo nezmocnil a orgány ČAK se do této role také nijak nehodlají stylizovat.
Představenstvo ČAK se samozřejmě vždy bude zastávat advokátů a dávat stanoviska k návrhům zákonů, které ohrožují nezávislost advokacie, nebo možnost jejího výkonu, nicméně není strážcem ústavnosti a demokracie v celém státě
Na to by asi 15 advokátů pracujících vesměs bez nároku na odměnu asi opravdu nestačilo. Existuje samozřejmě ještě obludnější vidina. Během současného funkčního období došlo k několika případům, kdy se na představenstvo obrátili konkrétní advokáti, aby je v jejich spravedlivé kauze před soudem podpořila svou autoritou. ČAK něco takového samozřejmě odmítla – rozhodně není jejím posláním zasahovat ve prospěch toho či onoho advokáta v jednání před soudy. Ostatně z představy, že by při jednání před soudem žádali v jedné kauze o intervenci ČAK advokáti obou stran, běhá autorovi mráz po zádech. Advokátní komora advokáty neřídí, ani nevede, ale pouze vykonává určité správní agendy, které jsou jí v rámci stavovské samosprávy svěřeny. Stará se o vzdělávání, matriku, zkoušky, etiku výkonu povolání a výkon kárné pravomoci nad advokáty, kteří porušili stavovské předpisy. Nic více a nic méně. Do výkonu advokacie jednotlivých advokátů nijak nezasahuje ani jim neradí. A tak by to asi i mělo zůstat. Latinským vzdělancům se omlouvám za poněkud středověce zjednodušený překlad termínu „hlas advokacie“ do latiny. Pokud bych chtěl hovořit jazykem Gaia, Paula nebo jazykem Ulpianovým, znělo by to spíše „vox patrocínio assequámur“, ale to mi připadalo příliš komplikované….
Jde o názor autora, nikoli legalTV
