V nedávné době ohlásil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) ústy své generální ředitelky Kateřiny Arajmu svůj úmysl zastupovat v soudních sporech nejen rozpočtové organizace státu, ale také organizace příspěvkové.
Vyvolalo to samozřejmě ohlas a řada novinářů se dotazovala nejen jednotlivých advokátů, ale i České advokátní komory, zda vytvoření takové „advokátní kanceláře státu“ nepovažují za vážnou konkurenci pro advokáty. A zda proti tomu budou nějak vystupovat. Patrně se domnívali, že většina advokátů bude lomit rukama a kopat nožičkama, že přijdou o obživu. Což je představa poněkud pošetilá.Především je třeba říci, že pokud stát takové rozhodnutí učiní, je to rozhodnutí zcela legitimní. Stejně jako každá právnická či fyzická osoba se může zcela svobodně rozhodnout, zda si potřebu právní pomoci či právních služeb bude zajišťovat vlastními zaměstnanci, nebo tuto potřebu outsourcovat prostřednictvím externistů.
Obě varianty mají svá pro a proti, což nic nemění na tom, že to je výsostné rozhodnutí podnikatele či příslušného subjektu
Řešit spornou agendu státních subjektů prostřednictvím specializovaného úřadu není myšlenka nijak nová. Ostatně tento úřad vznikl již v roce 2002. Je otázka, zda v situaci, kdy státu hrozí tisíce sporů o náhradu škody způsobené nezákonným postupem státu je přebírání sporné agendy dalších stovek subjektů, přesně to správné a hospodárné rozhodnutí.
Advokátní kancelář a úřad se totiž ve své činnosti dost zásadně liší
Úřad postupuje přísně podle stanovené metodiky (například bude vždy využívat všech opravných prostředků, a to i v případě, že se jedná o spor zcela beznadějný. Každý rozumný odborník by uzavřel smírnou dohodu a ušetřil tak náklady, které bude muset vítěznému účastníkovi uhradit. A také čas – často i několik let – po kterou spor bude trvat). Při zvýšení agendy bude stát muset zaměstnat odpovídající množství právníků, pronajmout či zakoupit jim budovy, vybavení, počítače, licence, telefony, pravděpodobně i vozový park. Přičemž bez ohledu na možné výkyvy agendy se tyto náklady stanou nákladem fixním a jakkoliv jej přizpůsobovat je dosti komplikované. Advokát naproti tomu musí velmi promyšleně hospodařit jak se svými lidskými, tak finančními zdroji. Na rozdíl od státu má totiž zdroje velmi omezené. Nehradí si svůj provoz ze státního rozpočtu, ale pouze z prostředků, které si sám vydělá. Proto musí být daleko flexibilnější. Pokud nemá advokát kapacitu, tak si ji zajistí u kolegy nebo rozšíří počet svých pracovníků – má to jednodušší, protože jeho pracovníci nejsou státní zaměstnanci s definitivou. A s takovou flexibilitou žádný úřad nemůže bát konkurencí.Nevím, jak se to bude líbit rozpočtovým organizacím. Možná se jim bude líbit, že nemusí svého právního zástupce platit ze svého rozpočtu, protože jim tuto zábavu budeme platit my všichni z daní.
Nicméně si určitě nebudou moci vybrat. Budou muset pracovat s právníkem, který jim bude přidělený
Pokud nebude mít kapacitu úřad, bude muset žádat soud o odročení nebo navýšit počet pracovníků. Tedy dalších státních zaměstnanců, kterých je velmi těžké se v případě potřeby zbavit. Snížení počtu úředníků je jak známo science-fiction, které je provětráváno spíše jen před volbami (a možná už ani to ne). Ale možná je cílem, abychom byli všichni zaměstnanci, nebo na podpoře a pod dozorem. A trestní agendu by mohla zabezpečovat nově vytvořená divize státního zastupitelství.
A o advokáty opravdu strach nemám
Možná, že někteří z nás přijdou o určité množství práce, které jim dosud při zastupování ve sporech zadávaly rozpočtové organizace. Nicméně právní agenda těchto subjektů obnáší spoustu práce. O ni se ÚZSVM určitě starat nebude. A advokáti budou mít navíc daleko více prostoru, aby zastupovali ve sporech proti státu. Není totiž důležité, kolik klientů právě máte, ale kolik jich dokážete získat. Ale jako daňovému poplatníkovi se mi to nijak zvlášť nelíbí.
Jde o názor autora, nikoli legalTV
