V dnešní době se tak trochu ztrácí hranice mezi tím, co a jak člověk říkat smí a nesmí. Snad je to tím, že (protože fotbalu, právu a politice rozumí každý) svoboda čehokoliv a kohokoliv je vlastně věcí všech, a proto se každý cítí oprávněn a povolán se k tomu vyjadřovat a zejména kvalitu této svobody posuzovat a hodnotit. Většinou je tento fenomén interpretován tak, že podle Základní listiny práv a svobod si každý může říkat, co chce.
Listina základních práv a svobod
Věc je samozřejmě trochu složitější. Co vlastně říká Listina? Především, že „…každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu…“
Dále se praví, že „…Cenzura je nepřípustná…“, což shora uvedenému názoru dává vlastně za pravdu
Jenže také výslovně uvádí, že „…svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti…“
Takže když to zjednoduším – nikdo nemůže bránit druhému, aby vyjádřil svůj názor jen proto, že se mu nelíbí, ale svoboda projevu může být omezena zákonem. Problém je v ale tom, že zákony jsou formulovány ve velmi obecné rovině a vždy zbývá poměrně velký prostor pro výklad.
Posoudit, zda ten či onen názor je třeba potlačit, protože je to nezbytné pro ochranu práva a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti, nemusí být tak jednoduché a jednoznačné
Co je ale zcela jisté, že názory vyjadřované (často se značnou mírou vulgarity, nenávisti i zjevně zlého úmyslu poškodit či ublížit) na sociálních sítích pod nic neříkající přezdívkou nebo přímo falešným profilem určitě nejsou korektním vyjádřením práva na svobodu projevu, resp. konzumací ústavního práva vyjádřeného v Listině základních práv a svobod, ale spíš projev sociopata nebo hluboké frustrace.
Závěr
Svoboda nikdy neznamenala, že si každý může dělat, co chce, protože svoboda jednoho nemůže omezovat svobodu jiných.
Proto, aby nám svoboda ještě nějakou chvíli vydržela, potřebujeme pevná pravidla a vůli a sílu je dodržovat
Pravidla nám totiž udržují prostor, ve kterém můžeme svoji svobodu realizovat. Svět bez pravidel není svobodný, ale chaotický. V takovém prostředí mají vždycky navrch méně slušní jedinci nad těmi slušnými.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
