Název své dnešní úvahy jsem si vypůjčil z knihy Miroslava Švandrlíka Černí baroni (aneb válčili jsme za Čepičky). Zda je to případné či nikoliv, musí čtenář posoudit sám.
K úvaze mne vedla noticka, kterou jsem zaznamenal v minulých dnech a která uváděla, že advokátní kancelář ABC se rozhodla dále neposkytovat právní služby společnosti XYZ, která je vlastněna subjekty se sídlem na území Ruské federace a to na protest proti agresi Ruské federace proti Ukrajině. Na uvedenou agresi má většina z nás velmi jasný názor a z toho, co se teď na Ukrajině děje jsme zhrozeni a hluboce s ním nesouhlasíme. Je jen otázka, zda je takový postup advokáta stavovsky korektní.
Otázka, kdy advokát může odmítnout poskytnutí právních služeb a kdy tak dokonce učinit musí, stanoví zákon č. 85/1996. v ustanovení §18
Tam dává advokátovi právo poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních právních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 a § 18a až 18c určen.
Čistě formálně je tedy vše v pořádku a toto právo advokát skutečně má
Na straně druhé je otázka, zda advokát toto právo má z jakéhokoliv důvodu – tedy přísně formalisticky vzato, asi ano, ale má advokát právo kádrovat své klienty z hlediska jejich politické příslušnosti, etnického původu či jiných zvláštních kritérií. Jistě že může odmítnout pro nedostatek kapacity či proto, že se nejedná o jeho specializaci, ale je legitimním důvodem příslušnost k určitému národu či politickému establishmentu? To je hodně tenký led. Ne ne, nepokouším se chránit Putinovy kamarády či spřežence.
Rád bych jenom připomenul, že na velmi časté útoky na advokáty, kteří jsou ztotožňováni s osobností a činy svých klientů, odpovídáme logicky správně, že právní pomoc, kterou poskytujeme svým klientům, neznamená jejich podporu či souhlas s tím, co činí, ale naplnění jedné z funkcí právního státu, kde každý má právo na právní pomoc
Stejně jako nekádrujeme své klienty v trestních věcech, neděje se tak zpravidla ani ve věcech obchodních – jinak bychom totiž a contrario připouštěli, že s těmi, které jsme si jako své klienty vybrali, plně souhlasíme a popřeli tak náš hlavní argument.
Někdy se skutečně musíme zamyslet nad tím, co tím či oným ustanovením zákonodárce myslel a jaký zájem je normou chráněn
Jenže ono je to přece jen trochu jinak. Uvedení kolegové se otevřeně vyjádřili a přestali podporovat určitý subjekt a to s vědomím, že to může být stavovsky problematické a jsou ochotni v tomto směru i čelit případnému postihu. Stejně jako dodavatelé, kteří na protest proti agresi přestali plnit vůči subjektům v Ruské federaci své smluvní závazky a nepochybně za to mohou být i právně postiženi.Kéž by to pomohlo.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
