Mezi množstvím zpráv o vakcinaci, obstrukcích ve sněmovně a různých nedomrlých politických komentářů se mihla zpráva, že trestní stíhání Vlasty Parkanové definitivně končí. Po deseti letech, jen tak mimochodem.
Budiž, z hlediska zpráv a bulváru je to příběh dávno vyčpělý. Bulvární veřejnost, dychtící chlemtat virtuální krev veřejně mediálně exekuovaných jedinců se již dávno ukojila představou jedné z NICH, těch NAHOŘE, která konečně úpí v žaláři.Jenže nyní jsme se dozvěděli, že stíhání bylo důvodné, ale neprokázalo se, zda byla cena oněch zpropadených vojenských letadel předražená či nikoliv. To je tedy hodně přitažené za vlasy.
Pokud se trestný čin neprokázal, připadá mi stíhání spíše nedůvodné a příslušné orgány by měly šetřit dechem a uchýlit se spíše ke slušné omluvě
Ostatně, to, že jsou obvinění značně chatrná, bylo zřejmé již před podáním obžaloby. Ale třeba to státní zastupitelství považuje za nějakou rafinovanou formu omluvy nebo žertovný bonmot. Asi se jim ani toto neříká lehko, protože na to, aby si pověsily skalp Vlasty Parkanové na opasek (obrazně myšleno, proboha) vynaložily skutečně nebývalé úsilí a prostředky s výsledkem pro ně velmi nemilým.
Jeden z mých kolegů postup orgánů činných v trestním řízení označil za desetileté mučení, na což se objevila reakce na sociálních sítích, že to přece není žádné mučení, mučení je když někomu strhávají nehty a podobně.
Upřímně přeji onomu jedinci, aby mu nedostatek životní a lidské zkušenosti s tím, co je to utrpení, vydržely hodně dlouho, nicméně bych mu doporučil, aby nemluvil o věcech, o kterých opravdu nic neví
Zažil jsem ve svém blízkém okolí případ čtyřapůlletého zcela nesmyslného trestního stíhání, který prošel i prvostupňovým odsouzením a skončil absolutním zproštěním v odvolacím řízení. Dotyčné osobě to způsobilo obrovské duševní trauma, stálo ji to téměř celý její profesní a osobní život a vzpamatovávala se z toho deset let.
Na praktiky tehdy používané jak policejními orgány, tak státními zástupci si budu pamatovat ještě dlouho. Nicméně stejně jako v tomto případě si státní zastupitelství řeklo „No co, tak nic…“ Žádná omluva, žádný postih pro toho, kdo špatně odvedl svou práci
Jedním z pilířů trestní justice je zásada in dubio pro reo tedy zásada, podle níž by v případě pochybností mělo být rozhodnuto ve prospěch obviněného/obžalovaného. Je jistě v pořádku, pokud je policejní orgán principiálně podezíravý (má to v podpisu práce), ale měl by si uvědomit, že není neomylný (to není dokonce ani papež).
Státní zástupce by však měl mít trochu širší pohled a nadhled a posuzovat policejní zjištění přece jen trochu objektivněji
Nejsem žádným zvláštním příznivcem paní Parkanové, dokonce ani strany, kterou reprezentovala. Nebudu ani hodnotit její působení ve vládách, ale myslím si že i když jistě byli horší i lepší ministři, ona patřila určitě k těm slušnějším. A bez ohledu na to čím byla, stalo se jí bezpráví. Státní mašinerie ji usilovně deset let stíhala, aby nakonec musela uznat, že se ničeho nedopustila.
V právním státě se občanům bezpráví dít nesmí a pokud se děje, musí to mít následky. Kromě omluvy a kompenzace by stát měl jednoznačně zakročit proti těm, kdo toto bezpráví způsobili, padni, komu padni
Je to takový malý test. Jestli jakýkoliv úředník může beztrestně konat špatně svoji práci a způsobovat bezpráví nevinnému občanu a jestli my všichni ostatní vůči tomu zůstaneme lhostejní.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
