Termín právní stát používá již od devadesátých let kdekdo – samozřejmě především v politických souvislostech – a to při velmi různorodých příležitostech. Zvláště rádi jej používají ti, kteří se domáhají nějakého nároku a v případě neúspěchu hlasitě křičí, že nežijeme v právním státě, protože ve svém sporu neuspěli.
Jedním ze základních rysů právního státu je právo každého občana na spravedlivý proces.
Často je tento požadavek spojován primárně s trestním řízením, ale požadavek spravedlivého procesu souvisí samozřejmě i s řízením civilním
Stejně jako před trestním soudem, tak i před civilním senátem musí mít každý možnost získat právní pomoc od advokáta, který je nezávislý na státních institucích a musí mít možnost mu sdělit všechny skutečnosti, které uzná za vhodné s vědomím, že je nejenom nemusí, ale dokonce nesmí sdělit komukoliv bez jeho souhlasu.
Je skutečností, že právní úprava v českém právu je nedostatečná
Zavazuje vlastně jen advokáta, aby zachovával mlčenlivost, nicméně správně by měla být chráněna veškerá komunikace advokáta s klientem a považována za nedotknutelnou. Pak by se nemohlo stát, že soudce povolí bez jakéhokoliv smysluplného důvodu plošné odposlechy všech porad advokátů s jejich klienty v nejmenované věznici po dobu 6ti měsíců. Navíc jsou známy opakované případy, že informace náhodně zachycené při povoleném odposlechu komunikace advokáta s jeho klientem byly pak ve formě přepisu kolegiálně založeny do spisu kolegům policistům.
Že je to v rozporu s uvedeným základním principem právního státu, české justici příliš nevadí. Bohužel
Je třeba si také uvědomit, že spravedlivý proces neznamená, že ten proces vždy vyhrajete, nicméně mělo by to znamenat, že pokud prohrajete, bude to zcela podle pravidel. Je pravda, že se někdy těžko zkousnout, když se oprávněného nároku nemůžete domoci, protože třeba nemáte dost důkazů. Ale taková jsou pravidla. V právním státě pravidla platí. Když si nebudeme všímat toho, že se nedodržují pravidla, zbude z právního státu jenom slovo.