Nedávno jsem se vrátil k publikaci Nestoři české advokacie. Jsou to opravdu milé rozhovory s příslušníky starší advokátní generace, s nimiž jsem bohužel neměl možnost sdílet jejich úsilí v rámci advokátního údělu.
Kromě toho, že se jedná vesměs o značně osvícené kolegy s unikátní životní zkušeností, uvědomil jsem si také, jak neuvěřitelný vliv na výkon advokacie má doba a prostředí, ve které advokacii provozujeme.
Kolegové, kteří působili v advokacii před rokem 1989 se sice s prvorepublikovými advokáty setkali (pár jich přece jen „vyakčněno“ nebylo)
Ale padesátá, šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta určitě nebyla advokátní noblese nakloněna. I když advokacie byla poměrně malé a relativně svobodné společenství s převažujícími dobrými vztahy mezi kolegy a byla většina slušných a řada statečných, našli se jistě i ti, kteří do těchto kategorií nespadají, byť na ně tolik nevzpomínáme (možná proto, že jejich dějinná brázda byla spíše mělká).
A jak je to vlastně v dnešní, digitální době?
Nemyslím, že by se naplnily obavy starších advokátů, že když nás bude tolik, prostě nebude pro všechny práce.
Práce je samozřejmě spousta
To, co dnes zpracovává advokát násobně přesahuje agendy, které advokát řešil v letech šedesátých či sedmdesátých – počínaje obchodní agendou, která byla doménou podnikových právníků a či právních oddělení různých institucí a konče chaotickým stavem našeho právního řádu, ve kterém je schopen se dobře vyznat vlastně jen specialista. Na druhou stranu je také pravda, že vztahy mezi lidmi jsou zcela brutálně ovlivněny informačními technologiemi a sociálními sítěmi a části populace připadá, že vše by se mělo řešit jen po síti a samozřejmě zdarma.
Ne snad, že by v minulosti byla nouze o všeuměly, kteří si smlouvy či podání k soudu psali sami – jen současná možnost stáhnout si vlastně jakýkoliv choromysl a dokonce si ho nechat (špatně) přeložit i různě exotických jazyků některým situacím dodává skutečnou bizarnost
Určitou dobu jsem si myslel, že když má sociálně neumělý a v podstatě osobně nepříliš odvážný člověk vyřádit se pod přezdívkou na sociální síti a naplno sdělit komukoliv svůj názor (v horším případě mu opravdu sprostě nadat) by se mělo projevit tím, že se k sobě lidé budou v osobním styku chovat slušněji, protože se anonymně zbavili vnitřního napětí.
Jenže pak jsem si vzpomněl, že takto argumentovali zastánci volného provozu nevěstinců a tvrdili, že ubude sexuální kriminality a domácího násilí. Což se nakonec nějak neprokázalo
Vliv digitálních médií je do určité míry zničující
Nejsem odborník na výchovu, ale domnívám se, že nahrazování hraček a rodičovské péče mobilními telefony a tablety (k vidění denně) k vyššímu IQ našich potomků nepřispěje. Nevím, jestli komukoliv vylepší jeho vnitřní psychickou rovnováhu, když bude postiženému nadávat do mrzáků a doporučovat jeho likvidaci plynem, nebo když komukoliv s trochu německy znějícím jménem bude nadávat do židáků (a doporučovat mu totéž).
Pod anonymní přezdívkou je to ostatně relativně bezpečné – kromě proklamativních populistických blábolů jsem zatím nezaznamenal, že by některý z příslušných orgánů zdvihl alespoň malíček k zahájení právního postupu tímto směrem
Docela by mě zajímalo, jak nás budou posuzovat další generace, až to po nás budou číst. Tedy jestli díky sociálním sítím úplně nevyhyneme.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
