Mají zaměstnanci ze zákona povinnost zachovávat mlčenlivost o mzdě a lze si tuto povinnost případně sjednat v pracovní smlouvě? Pojďme si zrekapitulovat podmínky platné před tzv. „flexinovelou“ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), a postavit je do kontrastu s novým přístupem k dané problematice, který přinesla právě zmíněná flexinovela zákoníku práce.
Zákonná povinnost mlčenlivosti
Zákoník práce v ustanovení § 303 ukládá zaměstnancům pracujícím ve veřejné sféře všeobecnou povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám. Nadto podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce mají zaměstnanci povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Vedle zákoníku práce může být povinnost mlčenlivosti některým zaměstnancům stanovena zvláštními právními předpisy (např. zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, který v ustanovení § 21 ukládá povinnost mlčenlivosti zaměstnancům advokáta). Rozsah těchto zákonných povinností ovšem generálně nedopadá na informace o odměňování zaměstnanců.
Smluvní povinnost mlčenlivosti
Za účelem ochrany firemní mzdové politiky měli zaměstnavatelé historicky v oblibě do smluv se zaměstnanci vkládat ujednání o povinnosti zaměstnance zachovávat mlčenlivost o výši své odměny. K této praxi se pro orgány inspekce práce v roce 2020 vyjádřil veřejný ochránce práv (ombudsman). Ten ve svém stanovisku zdůraznil, že „ustanovení § 4a zákoníku práce stanovuje zaměstnavateli povinnost zdržet se toho, aby se zaměstnancem sjednal v pracovní smlouvě povinnost nad rámec zákona nebo aby zaměstnanci tuto povinnost stanovil vnitřním předpisem. Pro zodpovězení otázky, zda a v jakém rozsahu může zaměstnavatel zavázat zaměstnance, aby nesděloval výši své odměny, je důležité zhodnotit, zda povinnost zachovat mlčenlivost stanovuje zákoník práce nebo jiný zákon. Podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce mají zaměstnanci povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. (…)
Zaměstnavatel tak může se zaměstnancem sjednat nebo mu stanovit povinnost nesdělovat informace o své odměně pouze tehdy, pokud je to v jeho oprávněném zájmu. Zaměstnavatel porušuje povinnost stanovenou § 4a zákoníku práce tím, že sjedná se zaměstnancem povinnost zachovat mlčenlivost o výši zaměstnancovy odměny, pokud zachování této informace není v oprávněném zájmu zaměstnavatele. Za oprávněný nelze považovat zájem zaměstnavatele na zachování mlčenlivosti pokud: (i) je tato povinnost stanovena absolutně (zaměstnanec nesmí výši své mzdy sdělit nikomu), (ii) je tato povinnost stanovena vůči ostatním zaměstnancům zaměstnavatele.
Legislativa
Digitální plná moc
Výklad veřejného ochránce práv (vydaný před flexinovelou zákoníku práce) tudíž vázal platnost ujednání o smluvní povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k odměně zaměstnance na existenci oprávněného zájmu zaměstnavatele, což byl samozřejmě poněkud vágní pojem. Takovéto ujednání nicméně nebylo navázáno na žádnou sankci, pokud by došlo k jeho sjednání v rozporu s výkladem zákona – tedy bez existence oprávněného zájmu zaměstnavatele. Z toho důvodu jej zaměstnavatelé s oblibou vkládali do smluv se zaměstnanci. S účinností flexinovely zákoníku práce však došlo k výraznému zpřísnění pravidel v dané oblasti.
Nová pravidla vyplývající z flexinovely
Flexinovela zákoníku práce totiž s účinností od 1. června 2025 zavedla v ustanovení § 346a zákoníku práce výslovnou povinnost, podle níž zaměstnavatel „nesmí omezovat zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jejich mzdy, platu nebo odměny z dohody práci konané mimo pracovní poměr“. Podle stávající právní úpravy tak veškerá smluvní ujednání o povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců o jejich odměně budou nejenže nevymahatelná (jako tomu ostatně bylo v řadě případů i před účinností flexinovely), ale i paušálně neplatná pro rozpor se zákonem. To vše zcela bez ohledu na účel sdělování předmětných informací.
Nadto budou za podobná ujednání se zaměstnancem hrozit zaměstnavatelům i nezanedbatelné sankce. Do zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění, totiž byl v dané souvislosti vložen nový přestupek, kterého se zaměstnavatel může dopustit tím, že „omezí zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody“ a za který bude možné uložit pokutu až do výše 400 tisíc korun.
Závěr
Pokud tedy zaměstnavatelé mají ve smlouvách se zaměstnanci nebo ve vnitřních předpisech stanovenou či smluvně sjednanou povinnost mlčenlivosti o odměně, lze jednoznačně doporučit ji z příslušných dokumentů co nejdříve vypustit. Především za účelem eliminace rizik případných sankcí za přestupek.
