Mezi základní zásady civilního procesu patří mj. zásada veřejnosti. V rámci jeho průběhu lze účast veřejnosti omezit či dokonce vyloučit je ve výjimečných a zákonem stanovených případech. O jaké případy se jedná? Pojďme si na tuto otázkou odpovědět.
Zásada veřejnosti civilního řízení
Základní kámen spravedlivého procesu najedeme již v ústavním pořádku, konkrétně pak v čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, který stanoví, že jednání před soudem je ústní a veřejné, přičemž výjimky z tohoto pravidla stanoví zákon. Druhý základní pilíř práva na spravedlivý proces nalezneme v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně s tím, že veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Z pohledu civilně-právních norem je zásada veřejnosti zakotvena v ustanovení § 116 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“).
Zákonná pravidla pro vyloučení veřejnosti
Dle § 116 odst. 2 OSŘ může být veřejnost vyloučena pro celé jednání nebo pro jeho část jen v případě, kdyby veřejné projednání ohrozilo následující čtyři atributy: (i) tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, (ii) obchodní tajemství, (iii) důležitý zájem účastníků nebo (iv) mravnost.
V prvním případě se jedná o informace chráněné zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, jejichž definice je vymezena v ustanovení § 2 písm. a) zmíněného zákona a jejichž vyzrazení či zneužití může způsobit újmu zájmům České republiky. Předmětem veřejného projednání mohou být utajované informace pouze za výjimečných okolností a při splnění podmínek uvedených v § 124 OSŘ, tedy po zproštění mlčenlivosti vyslýchaného k tomu příslušným orgánem.
Konkrétní posouzení toho, zda zájem na veřejném projednání určité věci v civilním sporu převáží nad potřebou ochrany utajovaných informací nebo obchodního tajemství, je v rukou obecných soudů. Obdobně i splnění podmínek pro vyloučení veřejnosti ze soudního jednání z důvodu ohrožení mravnosti či jiného důležitého zájmu účastníků zkoumá a vyhodnocuje soud individuálně, s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu. Jakkoliv o vyloučení veřejnosti ze soudního jednání v konečném důsledku rozhoduje soud, je primárně na účastnících, aby soudu osvědčili, že veřejné projednání ohrožuje např. jejich důležité zájmy či mravnost.
Rozhodnutí o vyloučení veřejnosti
Vyloučení veřejnosti se vztahuje pouze na jednání před soudem, včetně přípravného jednání (§ 114c OSŘ) a jednání v průběhu vykonávacího řízení (§ 253 OSŘ). Naopak zásada veřejnosti civilního řízení se neuplatní, pokud soud provádí důkaz mimo jednání (např. ohledáním na místě). O vyloučení veřejnosti rozhoduje soud usnesením, proti němuž není odvolání přípustné. Vyloučení veřejnosti rozhodnutím soudu před jednáním se pak zřetelně oznámí na dveřích jednací síně. Soud může povolit přítomnost jednotlivých fyzickým osobám ne jednání, na němž je veřejnost vyloučena, pokud tyto osoby současně poučí o povinnosti zachovat o informacích přednesených na jednání mlčenlivost. Rozsudek nicméně musí být vyhlášen veřejně vždy, a to bez ohledu na to, že byla veřejnost před vyhlášením rozsudku z jednání vyloučena, či nikoliv.
Závěrem
Vyloučení veřejnosti z civilního soudního řízení představuje zcela výjimečné opatření, které musí být soudem pečlivě zváženo a odůvodněno v souladu s principy spravedlivého procesu. Přestože je zásada veřejnosti soudního procesu důležitým prvkem funkčního právního státu, mohou nastat situace, kdy nad touto zásadou převáží zájem chránit utajené informace, soukromí účastníků či jiné důležité okolnosti (např. negativní dopady na soukromí, život či mravní vývoj nezletilých dětí).
