Případy, kdy jedno dítě dostane od rodičů byt, ale to druhé za jejich života žádný srovnatelný dar neobdrží, bývají v praxi celkem běžné. V řízení o pozůstalosti pak vyvstává otázka, zda a za jakých podmínek se může takové darování zohlednit. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), umožňuje započíst hodnotu daru na dědický podíl. V tomto článku si vysvětlíme, za jakých podmínek.
Započtení daru na dědický podíl
Pravidla započtení upravují § 1658 a násl. občanského zákoníku. Dary na dědický podíl se nezapočítávají automaticky, ale v případě, kdy to zůstavitel přikázal projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti. Rozšířená představa, že hodnota majetku darovaného za života zůstavitele některému z dědiců se v rámci dědického řízení automaticky „vyrovná“, bohužel není správná.
Výjimku z uvedeného pravidla připouští § 1664 občanského zákoníku. Podle něho soud může započtení provést, i když to zůstavitel výslovně nepřikázal, pokud by jinak byl nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn. Ne každé darování ovšem tuto podmínku naplňuje. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba brát v úvahu zejména důvody darování, jeho důsledky, související okolnosti a rozsah majetkového zvýhodnění. Soud bude pohlížet úplně jinak na darování nemovitosti a na darování jízdního kola či rodinné sbírky známek. Započtení na dědický podíl bez výslovného příkazu zůstavitele v každém případě představuje výjimku, nikoli běžný prostředek k dosažení rovnosti mezi dědici.
Započtení daru na povinný díl
Od dědického podílu je nutné odlišit tzv. povinný díl, který představuje zákonem chráněnou minimální hodnotu z pozůstalosti náležející nepominutelnému dědici. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele, a pokud nedědí, tak jejich potomci (např. vnuci nebo pravnuci). Na rozdíl od zápočtu na dědický podíl přitom započtení zákonem specifikovaných plnění (např. darů) na povinný díl nevyžaduje výslovný příkaz zůstavitele a provádí se automaticky.
Podle § 1660 občanského zákoníku se na povinný díl zásadně započítává to, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Stejně tak se podle zmíněného ustanovení na povinný díl započte i to, co nepominutelný dědic bezplatně obdržel v posledních třech letech před smrtí zůstavitele (ledaže zůstavitel přikázal započtení za delší dobu). Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 222/2019 ze dne 28.01.2020 současně potvrdil, že toto časové pravidlo se analogicky použije i při započtení na dědický podíl podle § 1664 občanského zákoníku.
Tříletá hranice však není pro účely zápočtu na povinný díl absolutní. Zvláštní režim podle § 1661 občanského zákoníku se uplatní na příspěvky poskytnuté potomkovi v souvislosti se založením samostatné domácnosti, uzavřením manželství, nástupem do povolání, zahájením podnikání či úhradou jeho dluhů vzniklých v dospělosti. Na taková plnění se tříletá hranice nevztahuje a mohou se započítávat, i pokud byla zůstavitelem poskytnuta dříve. To vše za předpokladu, že zůstavitel neprojeví opačnou vůli a nevyjádří svůj nesouhlas se započtením takovýchto plnění.
Ovlivní dar rozdělení pozůstalosti?
Občanský zákoník v ustanovení § 1658 obsahuje pravidlo, že započtení na povinný díl nebo na dědický podíl nezakládá povinnost něco vydat. Započtení tak zásadně pracuje s hodnotou daru a nepočítá s jeho faktickým navrácením do pozůstalosti. Zákon zde vychází z hodnoty v době odevzdání daru – pouze v mimořádných případech může soud rozhodnout jinak. V praxi to znamená, že např. u nemovitosti nelze pro zápočet použít její tržní cenu v době pozůstalostního řízení, ale použije se její hodnota v okamžiku darování.
Princip lze názorně ukázat na jednoduchém příkladu. Jedinými dědici pozůstalosti jsou dvě děti se stejnými podíly, přičemž jsou splněny zákonné podmínky pro započtení daru a čistá hodnota pozůstalosti činí 6 milionů Kč. Jednomu z potomků však byla rok před smrtí zůstavitele darována nemovitost. Její aktuální tržní hodnota činí 4 miliony Kč, ale v době darování činila pouze 3 miliony Kč. Tato částka by se měla započíst v rámci řízení o pozůstalosti. Po provedení zápočtu by tak obdarovaný potomek měl z pozůstalosti získat už jen 1,5 milionu Kč, zatímco druhému by mělo připadnout 4,5 milionu Kč.
Závěrem
Co se stane, když hodnota započítávaného daru přesáhne vypočtený dědický podíl? V takovém případě obdarovaný dědic z pozůstalosti sice už nic nezíská, ale také nemusí ostatním dědicům rozdíl doplácet ani dar vracet. Výjimkou je odvolání daru pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku, kdy může vzniknout povinnost dar vrátit. Po smrti zůstavitele však mohou toto právo uplatnit dědicové jen tehdy, pokud dárci v odvolání daru zabránil obdarovaný nebo vyšší moc.
