Přiznám se, že nad některými výsledky tzv. „politické korektnosti“ jsem někdy trochu v rozpacích. Všichni bereme jako samozřejmé, že pohlaví, rasa nebo etnický původ v civilizované společnosti nesmí hrát roli při výběru jedince pro jakoukoliv funkci či pracovní pozici.
Asi je i akceptovatelné, že v tělesech, výborech či orgánech, kde dochází k všeobecně významným rozhodnutím je důležité, aby byly stanoveny kvóty pro zastoupení určitých skupin, aby mohly být přiměřeně hájeny zájmy určitých skupin či menšin.
To, aby byly hájeny i jejich zájmy je jistě v zájmu všech i celého systému
Diskriminační kritéria
Přesto všechno se stále stává, že například ženy na přesně stejné pracovní pozici mají nižší plat než muži přesto, že jsou stejně schopné a kvalifikované. A na druhé straně dochází i k tomu, že v některých případech jsou při výběrových řízeních uplatňována pozitivně diskriminační kritéria, často bohužel i proto, aby výsledek vypadal pro veřejnost lépe a „korektněji“.
Jsou ale také případy, že určitá tělesa, výbory nebo skupiny jsou velmi nevyváženy ve prospěch menšin či hájených skupin, ačkoliv k tomu není důvod a o nevyváženosti se taktně nemluví
Setkal jsem se i s tím, že určitá pracovní skupina byla složena dlouhodobě jen z žen a zcela rezolutně odmítala vzít mezi sebe jakékoliv mužské odborníky přesto, že odborná tématika, kterou se zabývala s genderovou problematikou odborně nesouvisela (pokud nevezmeme v úvahu pohled, že vlastně vše je také genderová problematika).
Diskriminace
Pozitivní diskriminace je stále diskriminace. A stará moudrost říká, že lze jen obtížně dosáhnout dobré věci špatnými prostředky. Vyhánět čerta ďáblem se historicky dlouhodobě neosvědčilo. Navíc to oné dobré věci spíše škodí.
Takže se nakonec nacházíme v trochu zmatené situaci
Při veřejných vystoupeních se řečníci obávají oslovit shromáždění tak, aby snad z oslovení nevyplývalo, že vnímá pohlaví (nebo gender?) diváků, kolega se obává pomoci kolegyni do kabátu, aby to nebylo vnímáno jako nevhodné chování nebo dokonce jako sexuální napadení. Mělo by být jedno, jestli herec určitého etnika hraje historickou postavu, která je etnicky odlišná, a přesto je vyřazován z archivů film, kde nalíčený bílý herec hraje černocha (nebo Afroameričana – chcete-li) a jiný (současný) film, kde černoška hraje bílou historickou osobu je nejen tolerován, ale aktivisticky veleben.
Závěr
Žil bych velmi rád ve světě, kde není nikdo ve vyšším zájmu diskriminován, a kde se s každým zachází podle jeho schopností a zásluh a kde se k sobě všichni chovají slušně. Svět, kde se důležité věci nepřekrucují a kde se z mezilidských vztahů nestává minové pole. Jenže dost dobře nevím, jak k tomuto stavu dospět a zda by to pak bylo dost politicky korektní.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
