S naprostým úžasem jsem zaznamenal rozhořčené reakce několika korespondentů na kreslený vtip uveřejněný na velmi zastrčeném místě v Bulletinu advokacie (předposlední stránka). Který měl (alespoň podle rozhořčených hlasů) ponižovat ženy, zejména ty odsouzené.
Přiznám se, že jsem si musel vtip vyhledat a znovu si přečíst ony rozhořčené příspěvky, protože jsem měl potíže celý problém pochopit. Nicméně jsem se domníval, že vtip (ostatně i tak nepříliš povedený) směřoval asi někam jinam a dělal si legraci nikoliv z žen a „alternativního trestu“, ale ze zvlášť debilní výmluvy přistiženého nevěrníka.
Ale to je asi moje chyba, že jsem podobný význam nejenom nenašel ani prvoplánově, ale ani poté, co jsem jej shlédl. Ale abych byl spravedlivý – i tak mi ten šprým nepřipadal zvlášť povedený. Ale nehodlám vyvěšovat a vyhlašovat, kterým vtipům se nesměju. Nepovažuji to za nutné ani potřebné a myslím si, že pokud chce kdokoliv z nás přispět k tomu, aby byli lidé lepší, měl by se věnovat něčemu, co má opravdu smysl.
Všímám si čím dále častěji, že bojovníci za korektnost ve svém nadšení míří vedle, a navíc ne zrovna na ty zásadní přešlapy. To, že stále ještě máme prezidenta republiky, který se za svá pochybení neomluví i když mu to nařídí soud a že se za neoprávněné mnohaleté stíhání státní zástupce neomluví, (protože mu to neukládá zákon) svědčí o tom, že se naše společnost propadá do hrubé neslušnosti, a ještě se v tom rochní.
A tomu nezabrání žádný zákon, ba ani hřímání na sociálních sítích.
Snad jen kdybychom se všichni začali chovat slušně.