Profesor Pirk, kterého si hluboce vážím, ve svém nedávném rozhovoru uvedl, že pokud s naší civilizací něco nezatřese, tak jsme skončili. Jako prominentní lékař to sice myslel ve smyslu spíše pandemickém než všeobecně civilizačním, ale i tak to neznělo moc povzbudivě. Ještě že jsem takový optimista.
Sám bych to doplnil jiným citátem, který tvrdí, že naše civilizace už skončila, jen jsme si toho dosud nevšimli. Pokud se na hlavní úkol civilizace budeme dívat tak, že má především uspokojovat oprávněné zájmy, tužby a potřeby většiny jedinců, kteří tuto civilizaci tvoří, jak se na tuto civilizaci budeme dívat v okamžiku, kdy je většina těchto jedinců ve svých oprávněných zájmech, tužbách a potřebách nejen neuspokojena, ale i hluboce frustrována?
Budeme takovou civilizaci považovat za funkční?
Civilizace je různými mysliteli definována různě.
Anglický antropolog 19. století E.B. Tylor definoval civilizaci jako život ve městech, organizovaný vládou a usnadněný písmem. Zakoupený či odcizený nadbytek zdrojů umožňuje specializaci, neboli tzv. dělbu práce. Současný americký antropolog John H. Bodley píše, že hlavní funkcí civilizace je organizace sítí ideologické, politické, ekonomické a vojenské moci, které pak rozdílně pomáhají privilegovaným domácnostem.
Jinak řečeno, v civilizaci instituce jako církve, korporace a armády existují proto, aby přesouvaly zdroje a moc vládnoucím elitám
Émile Durkheim definoval civilizaci jakožto “typ morálního prostředí, jež obsahuje jistý počet národů, jejichž jednotlivé národní kultury jsou pouze zvláštní formou kultury obecné”. Sociolog Norbert Elias civilizaci definoval jako proces racionalizace a humanizace společnosti, provázený stále vyšším stupněm sebeovládání jedinců i komunit, přičemž Elias ovšem nevylučoval, že v tomto procesu jsou zvraty a “kroky zpět”, které ovšem považoval za nevyhnutelně dočasné.
Richard Thurnwald definoval civilizaci technologiemi a jejich postupnou kumulací.
Jenže civilizace se nevyznačuje jen technickou infrastrukturou, ale i určitou strukturou a hierarchií a systémem pravidel, kterými se řídí. Tato pravidla by měla vypovídat o úrovni a vyspělosti civilizace.
A jak v tomto směru dopadáme my?
Jak zkultivovaly technologie a kumulace naše pravidla na naše fungování?
Jsme sice propojeni mobilními telefony a emailovým spojením, takže komunikace může být doslova bleskurychlá, ale řešení právních problémů se ve srovnání s dobou, kdy jsme právní informace čerpali ze svázaných Sbírek zákonů, zas tak moc nezrychlilo. Ani zpracování právních dokumentů na počítači (tedy pokud nepracujeme systémem copy-paste) ve srovnání s diktafonem a šikovnou sekretářkou proces nijak zásadně nezrychlilo. Tolik velebené sociální sítě vytvářejí vesmír virtuálního blábolu a celé skupiny jinak nadaných lidí, kteří jsou mistry sarkastických tweetů, ale v osobní komunikaci mají trochu problém.
Zabýváme se politickou korektností, zásadními problémy genderu a diskusemi, kolik je vlastně pohlaví, aniž by to nějak vylepšilo úctu k právu a k dodržování zákonů
Jsme tedy díky technologiím více civilizovaní a spokojenější?Daří se nám efektivněji domáhat se svých práv? Cítíme se bezpečněji? Jsme svobodnější? Vymýtili jsme chudobu? Odstranili závist?
Nějak nevím. Připadá mi že se v rámci naší civilizace za pomoci špičkových technologií zabýváme tím nejméně důležitým. Jen aby to s tou naší civilizací nebylo opravdu nějak nahnuté….
Jde o názor autora, nikoli legalTV
