Dne 24. 2. 2022 se svět změnil. Probudili jsme se do dne, kdy se obvyklé výhružky na mezinárodní scéně změnily v opravdovou válku, navíc válku, která se odehrává v našich reáliích a jen pár set kilometrů daleko.
Ne v džunglích daleké Asie, v pouštích Iráku nebo afghánských horách, ale v městečkách a vesnicích, které vypadají (téměř) jako naše.
Od té doby tím všichni žijeme každý den a lidé touto hrůzou postižení jsou již mezi námi a všichni doufáme, že jim dokážeme nějak smysluplně pomoci
Také samozřejmě doufáme, že to dopadne nějak rozumně a že se stávající hrozná situace nezmění v něco ještě hrůznějšího. A samozřejmě se všichni trochu obáváme, že to pro ty, kterým většina z nás drží palce, to dopadne dobře.
Extrémní situace prý vždycky prověří charaktery
V tomto případě se ukázalo, že obrovskou empatii a rozhodnost projevují lidé, od kterých bychom to prvoplánově nečekali, a naopak někteří jinak hlasití rádobyvtipní rétoři najednou příliš slyšet nejsou. A ukazují se také tací, kteří kremelskému mužíkovi aplaudují a vyslovují mu veřejnou podporu nebo tací, kteří ho označovali za velkého státníka a nyní kysele připouštějí, že to poněkud přehnal (patrně ho sionisticko-kapitalističtí štváči k takovému sebeobrannému kroku donutili). Fuj.Nicméně představa, že se souhlas či nesouhlas s čímkoliv bude kádrovat a kriminalizovat státním zastupitelstvím zní (při poněkud aktivistickém přístupu současných právních zástupců) jeví poněkud fantasmagoricky.
Kontrolu myšlení (byť veskrze pomýleného), bych orgánům činným v trestním řízení opravdu nerad svěřoval
To bychom se opravdu dočkali toho, že jakékoliv daňové poradenství je příprava trestného činu zkrácení daně a jakákoliv obhajoba je vlastně trestným činem maření spravedlnosti.Ukazuje se také, že naše společnost si v klidných časech vytvořila tolik různých byrokratických obezliček, že věci potřebné, pochopitelné a z gruntu dobré by mohly být beznadějně zasypány papírovou tsunami obvyklých byrokratických procedur. Například zjišťujeme, že pokud chceme poslat dar potřebným do zahraničí, bude nekompromisně zdaněn našimi úřady.
Otázku branných dobrovolníků do cizineckých jednotek na Ukrajině snad raději ani nebudu otvírat, protože má tolik právních a filozofických aspektů, že žádné jednoduché a jednoznačně dobré řešení snad ani neexistuje
Je mi trochu líto těch Rusů, kteří v české republice žijí a pracuji proto, že je jim v Putinově režimu těžko a že ho mají plné zuby. Ona doutnající nechuť „k Rusákům“, která je zejména ve starší generaci, (která byla povinně a marně vzdělávána v jazyce ruském a kultivována upraveným dějepisem a akcemi typu „Puškinův památník“) silně rozšířena se samozřejmě do určité míry obrací i vůči těm, kteří na akce dnešního Ruska pohlíží s odporem a studem.
Naopak té luxusně oblečené napapané paní na karlovarské promenádě, která prohlásila do kamery, že je na straně Ruska, protože nacisté na Ukrajině již léta vraždí, bych asi doporučil zrušit pobytové vízum nebo povolení k trvalému pobytu, protože bych nerad, aby musela setrvávat v prostředí jí tak názorově cizím
Samozřejmě nevíme, jak vše dopadne, i když všichni doufáme v dobrý konec. Doufejme alespoň, že ať už to dopadne jakkoliv, učiní nás tato zkušenost lepšími. Ne lepšími odborníky, moderátory, analytiky, politiky či debatéry, ale lepšími lidmi.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
