Velmi mne překvapilo, že fakt, že se k faktu, že ministr spravedlnosti nejmenoval soudce Aleše Novotného místopředsedou Krajského soudu, vzedmula taková vlna různých reakcí. A není důležité jen to, kdo se ozval, ale také s čím.
O co vlastně šlo?
Ministr spravedlnosti nejmenoval navrženého kandidáta soudce Aleše Novotného do funkce místopředsedy Krajského soudu v Brně.
Vzápětí se proti tomu ohradily některé dobrovolné zájmové organizace – mezi nimi Soudcovská unie a Unie státních zástupců.
A předseda České advokátní komory k tomu vydal stručné prohlášení, v němž ministra spravedlnosti podpořil, když konstatoval, že ministr spravedlnosti v rámci svých kompetencí má nepochybně právo navrženého kandidáta i nejmenovat. A za to se mu dostalo nevybíravé kritiky ze stran některých advokátních twitterových aktivistů.
Nejdříve tedy – kdo je kdo
Soudcovská unie i Unie státních zástupců jsou dobrovolné organizace, které sdružují část soudců, resp. státních zástupců. Česká advokátní komora je právnická osoba zřízená zákonem, která vykonává státní správu na úseku advokacie, a kromě toho se snaží působit na to, aby mohli advokáti vykonávat své poslání v rámci advokacie bez narušování a ovlivňování vnějšími vlivy.
V daném případě se jednalo o vyjádření předsedy, který ČAK ze zákona zastupuje.
A co vlastně Soudcovské unii vadilo?
Především to, že ministr spravedlnosti zdůvodnil jeho rozhodnutími, což možná bylo poněkud nešťastné. I sama Soudcovská unie ústy Libora Vávry však připustila, že pokud by Soudcovské unii byly známy dřívější pochybení a zejména výtka, která byla soudci Aleši Novotnému udělena v roce 2020, patrně by ke kritice postupu ministra nedošlo.
Pokud se týče stanoviska Unie státních zástupců, pak vzhledem k jeho obecnosti ani nemá cenu se jím zabývat.
A pokud se týče rozhodovací činnosti soudce Aleše Novotného, může se každý zájemce o jeho případech dočíst na internetu a – není to moc pěkné čtení.
Závěr
Žijeme v době a prostředí, kdy naštěstí každý může vyjádřit svůj názor. O to více bychom se měli chovat tak, abychom při veřejné prezentaci názorů, každé slovo vážili na lékárnických vážkách a starali se více o to, co říkáme, než jak přitom budeme vypadat a co si o nás ostatní pomyslí.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
