Akvizice společnosti nabízí firmám atraktivní příležitost k expanzi. Takový krok však vyžaduje pečlivé plánování.
Jedním z hlavních aspektů, který je třeba vzít v úvahu při plánování akvizice, je pečlivé vyhodnocení finančních a právních rizik spojených s touto M&A transakcí. Pro včasné odhalení nepředvídatelných rizik a stanovení kupní ceny je nezbytné provést komplexní analýzu cílové společnosti (tzv. targetu).
Tento proces se nazývá M&A Due Diligence a celkově by měl zahrnovat nejen právní prověrku cílové společnosti, ale také například prověrku finanční, daňovou, enviromentální či technickou. Pro stanovení správného rozsahu Due Diligence lze rovněž vycházet ze Zásad pro provedení Due Diligence (IBA Corporate and M&A Law Comittee Legal Due Diligence Guidelines), které byly vypracovány Mezinárodní advokátní komorou a obsahují doporučení jak pro kupujícího, tak i prodávajícího.
V rámci tohoto článku se dále zaměříme především na právní Due Diligence. Provedení Due Diligence je zpravidla zadáváno ze strany kupujícího, připravováno bývá rovněž na základě požadavku prodávajícího, a to zejména za účelem zjištění stavu předmětu prodeje, stanovení výše prodejní ceny a řešení problematických zjištění před samotným prodejem targetu.
Cíl Due Diligence
V případě, kdy bude kupující nabývat podíly či akcie cílové společnosti (na základě tzv. share deal), měl by si být vědom skutečnosti, že společnost kupuje jako celek se všemi daňovými povinnostmi, zaměstnanci, majetkem, dluhy i pohledávkami.
Hlavním cílem Due Diligence je však prověření stavu společnosti a upozornění kupujícího na existující vady a možná rizika, která jsou s těmito vadami spojena.
V rámci tak dalekosáhlého rozhodnutí, jako je akvizice jiné společnosti, slouží provedení Due Diligence k účelu vyloučení případné odpovědnosti osob oprávněných jednat za kupujícího (případně za nástupnickou společnost), jako jsou v českém právním prostředí typicky jednatelé, představenstvo a správní rada, mající povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, i když jsou tyto osoby mnohdy vázány strategickým a koncepčním rozhodnutím nejvyššího orgánu společnosti.
Hlavním cílem Due Diligence je však prověření stavu společnosti a upozornění kupujícího na existující vady a možná rizika, která jsou s těmito vadami spojena. Jedná-li se o vady méně zásadní a odstranitelné, smluvní strany zpravidla naleznou oboustranně akceptovatelná řešení. Například změní výši kupní ceny, rozsah garancí za zjištěné vady, případně v rámci tzv. asset deal, kdy dochází pouze k převodu majetku cílové společnosti, vybrané položky majetku neodkoupí.
Rozsah Due Diligence a forma výstupu
Výsledkem Due Diligence je předání zprávy klientovi, kterou připravují zejména právníci, daňoví a účetní poradci, přičemž zprávu o výsledku Due Diligence vypracují samostatně či ve vzájemné spolupráci, kdy doplní své závěry, identifikují problémy a navrhnou vhodná řešení.
Rozsah Due Diligence je z hlediska zkoumaných oblastí i období volitelný.
Forma výstupu může být popisná či jen upozorňující na problematické oblasti. V případě, kdy z časových důvodů nebo z důvodů efektivity tedy nelze připravit popisnou zprávu o výsledku Due Diligence, se v praxi často setkáváme s rozsahem výstupu v podobě Red-flag Reportu.
V rámci Red-flag Reportu jsou výsledky Due Diligence shrnuty (často v klíčových bodech) v koncentrované podobě pouze se zaměřením na významná rizika s označením low, medium nebo high risk level. Rozsah Due Diligence je z hlediska zkoumaných oblastí i období volitelný.
Zpravidla je prováděna komplexní právní prověrka, ale pro kupujícího, který má konkrétní představu o tom, které jednotlivé aspekty cílové společnosti by měly být prověřeny, je prováděno selektivní Due Diligence zaměřující se právě na tyto určité oblasti.
Závěr
Před každým strategickým rozhodnutím, jakým je prodej či nákup společnosti, je obvyklé posoudit související rizika. Většině investorů v tomto posouzení pomáhá Due Diligence, které transakci předchází a jehož hlavním cílem je potvrzení ekonomické smysluplnosti transakce.
Due Diligence ovlivňuje stanovení kupní ceny za cílovou společnost, definici garancí vůči původnímu vlastníkovi ve smlouvě o převodu podílů či akcií a zjištění z Due Diligence lze použít za základ budoucí restrukturalizace společnosti po jejím převzetí novým investorem.
Závěrem lze tedy doporučit následovat úsloví: „Dvakrát prověřuj, jednou nakupuj“.
V dalším ze série článků z oblasti M&A se zaměříme na dohody o společném záměru, klíčové parametry transakce a předsmluvní odpovědnost.
