Omlouvám se za to, že v názvu mé glosy je více slov latinských než českých – otázka se týká diskuse a vytyčuje základní problém, zda se má diskuze zabývat především věcnými aspekty, nebo osobami diskutujících. S ohledem na období, ve kterém se nalézáme, samozřejmě i se zřetelem k diskuzím volebním.
U volebních diskuzí se jedná o to, zda se kandidát bude prezentovat tím, jaký je a jaké má schopnosti a zkušenosti. Eventuálně tím, že postaví do kontrastu své kvality do kontrastu s kvalitami svých protikandidátů, nebo zda se bude zabývat tím, že prezentuje své názory na řešení budoucích problémů (a tím demonstruje, že o těchto problémech a možných řešeních něco ví) a tím si voliče získá, či nezíská. Pokud se kandidát zaměří na osoby protikandidátů (tedy stricto sensu – ad personam), lze použít různě sofistikovanou formu. Ale protože v Čechách převládá pocit, že samochvála smrdí, připadá veřejnosti jaksi patřičnější, pokud všem sdělíte, že protikandidát je nekompetentní vůl a patrně i zkorumpovaný darebák.
Samozřejmě, že všichni Vaši předchůdci dělali všechno špatně nejen proto, že jsou neschopní a zaprodaní minulosti, ale protože se všeobecně jedná o osoby Bohu nemilé a lidem odporné
Jenže jakékoliv kroky či kritiky ad personam většinou fungují jako bumerang. Pokud prohlásíte, že Váš protikandidát ničemu nerozumí, protože nemá v oboru zkušenosti, může se ukázat, že právě Vaše odborné zkušenosti nebo znalosti nejsou nijak významné a Vaše předchozí profesní úspěchy nejsou nijak reprezentativní.
Navíc osobní útok a dehonestace protikandidáta je boj zbraněmi nepříliš čestnými a všichni zúčastnění to také tak vnímají
Druhá možnost je, že se bude především zabývat tím, jaké problémy jsou, jaká jsou možná řešení a jakou cestou by bylo dobré se vydat. Tedy debata věcná ad rem. I tady jsou samozřejmě určité nuance. Zvlášť elegantní je prohlásit určitý problém za ten největší a nejzásadnější a hrdě prohlásit, že ho vyřešíte, pokud budete zvolen. Nemusíte říkat jak, protože to zpravidla neví nikdo, natož vy, ale zdá se, že se jedná o pozitivní zprávu, kterou chce volič slyšet. Orientace na bezuzdná pozitivní prohlášení – bez ohledu na jejich nesmyslnost nebo nepravdivost – představuje vůbec pro kandidáty neodolatelné lákadlo. Což také není úplně čestné, ale v dnešní post – faktické době asi u voleb obvyklé.
Pokud tuto bramboračku ještě okořeníte nečitelnými termíny jako „příjemná Komora“, máte v ruce blud téměř dokonalý
Volby do orgánů České advokátní komory – a zejména volby do představenstva – jsou přece jen trochu jiné. Voliči totiž nepředstavují generální elektorát a vzorek obyvatelstva, ale poměrně elitní profesní skupinu, která svou profesi vykonává různě a v různých regionálních podmínkách, a navíc se vůči sobě navzájem nachází ve stavu zdvořilé konkurence. Zvolené představenstvo totiž neznamená žádnou „vládu“ advokacie, která by advokáty vedla při poskytování právních služeb, ale spíše sbor správců, kteří jsou svými kolegy pověřeni výkonem správy určitých společných agend.
Nemohou kandidovat s programem, který by prosazovali, protože jejich program je striktně určen usneseními sjezdu a mají jen určitý prostor v tom, jak tato usnesení uvádět v život. Takže priority kandidáta, jakkoliv lákavé, příjemné či realisticky přímé, mohou vypovídat jen o kandidátovi, jeho stavu mysli – a v tom lepším případě i o jeho znalostech a zkušenosti, nikoliv slib, co se stane, bude-li zvolen.
O tom, zda volí diskuzi ad rem nebo ad personam a zda zvolí cestu noblesní prezentace nebo cestu okopávání kotníků a zlomyslných plivnutí na sociálních sítí asi o jeho osobě bude vypovídat též
Snad s určitou znalostí věci bych na konec dodal, že ti, kteří budou zvoleni zjistí, že se jedná o funkci sice prestižní, nicméně vážnost a úcta nepřidá nikomu, kdo si ji již nevydobyl na úhoru práva již před svým zvolením. Zjistí také, že nemá ani žádný pozitivní vliv na klientelu, protože klientům je srdečně jedno, jestli má jejich advokát nějakou funkci v České advokátní komoře (pokud vůbec ví, o co se jedná). A nakonec také zjistí, že se výkonem takové funkce těžko někomu zavděčí – snad jen uspokojí svůj pocit, že přispěl něčím pozitivního stavu advokátnímu a možná, že pomohl trochu oddálit konec nezávislosti České advokacie, který nepochybně dříve či později skutečně hrozí.
Jde o názor autora, nikoli legalTV
