Udělení milosti prezidentem republiky bývá velmi často vnímáno kontroverzně. Nejen v naší malé republice, ale i v zahraničí. Jedním z důvodů je, že je to pravomoc v podstatě monarchická, kterou republikánské zřízení zdědilo po zřízení feudálním a je to rozhodnutí v podstatě absolutistické a ničím neomezené.
Jako takové má kolorit tradice, protože je atributem prezidentských úřadů již od samého počátku.
Jeho obhájci argumentují tím, že prezident může moderovat rozhodnutí soudu, které je sice v souladu se zákonem, ale v podstatě lidsky nespravedlivé (protože zákon není dokonalý)
Odpůrci tvrdí, že pravomoci takto neomezené by bylo záhodno kontrolovat například kontrasignací některého dalšího čelného potentáta, například premiéra nebo parlamentního funkcionáře.
Diskuse samozřejmě znovu vyhřeznou, pokud prezident republiky udělí milost zvláště pozoruhodnou, tak jak se to právě podařilo současnému panu prezidentovi. Nechme stranou, zda trest udělený šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi za prokázané ovlivňování veřejné zakázky, nebyl o poznání přísnější právě proto, že se jedná o osobu spojenou s Hradem, ale určitě se pohyboval v mezích zákonného rozpětí a jeho uložení bylo zcela v diskreci soudu.
A pokud prezident republiky v řádu hodin od vynesení rozsudku udělí milost osobě, která je Hradu blízká, má z toho leckdo docela pochopitelný pocit něčeho ošklivého
Nejde o to, že by sám institut milosti byl nemravný. Staromódní, to jistě. Možná i potřebný v případech, kdy si výsledek trestního řízení zaslouží moderaci z důvodů humanitárních nebo zjevné lidské nespravedlnosti – tedy v případech, pro které staří římští právníci používali rčení dura lex sed lex (je to tvrdé, ale je to zákon).
Je to jen právní nástroj a záleží na tom, jak se používá
Nyní se – pod vlivem uvedené čerstvě udělené kontroverzní milosti – hovoří o nutnosti buď institut prezidentské milosti zrušit, nebo jej podřídit kontrasignaci. Nu – zrušit to můžeme, a kromě toho že přijdeme o jeden nástroj, kde by šla moudrým prezidentem korigovat nespravedlnost systému, ke které vždy může dojít, se toho zase tolik nestane.
Nicméně pokud tento institut podřídíme kontrasignaci, stane se případná zvažovaná milost předmětem politického vyvažování či výměny, což je rovněž poněkud nemravné a vyhánět čerta ďáblem není k ničemu dobré
Možná by bylo dobře říci, že problém patrně nebude v tom, že existuje institut prezidentské milosti, ale komu ji prezident republiky uděluje a za jakých okolností. Zejména tehdy, když takový prezident byl sám velmi hlasitým kritikem udělování milosti vůbec a vyhlásil veřejně, že on sám bude udělovat milosti výlučně z důvodů přísně humanitárních. Což tedy shora uvedený případ asi nebude.
Je tedy zřejmé, že chyba nebude v institutu prezidentské milosti, ale spíše v osobě toho, kdo ji uděluje. A to je přinejmenším smutné. Takže by bylo asi lepší věnovat pozornost tomu , koho do důležitých funkcí volíme, než zkoušet náš vyspravovaný a mnohokrát „vylepšovaný“ právní řád prznit dalšími záplatami.