S rozmachem digitální komunikace se emotikony staly běžnou součástí téměř každé elektronické konverzace, a to nejen v osobní, ale i profesní sféře. Vizuální a významový prvek emotikonů tím vytvořil zcela novou výzvu v oblasti právní interpretace projevu vůle v online prostoru. Soudy se stále častěji setkávají s případy, v nichž emotikony hrají důležitou roli při určování významu elektronické komunikace. Pojďme si udělat malý exkurz do této problematiky ve světle české a mezinárodní judikatury.
Zahraniční judikatura
Kanadský soud v provincii Saskatchewan řešil případ, zda lze emotikon „thumbs-up“ (palec nahoru) považovat za platný elektronický podpis smlouvy. Spor se týkal dvou společností obchodujících s obilovinami, kdy žalobkyně se domáhala náhrady škody za nesplnění smlouvy na dodávku lnu, přičemž žalovaná společnost naopak tvrdila, že žádnou smlouvu neuzavřela.
Soud proto zkoumal kontext komunikace mezi stranami a dospěl k závěru, že použití zmíněného emotikonu bylo v souladu s dosavadní praxí stran, které k přijetí nabídky na uzavření smlouvy běžně používaly jednoduché odpovědi jako „ok“ nebo „ano“. Z toho důvodu soud na konec dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě emotikon splnil požadavky elektronického podpisu a smlouvu uznal jako platně uzavřenou.
Soud se při posuzování náležitostí elektronického podpisu v daném případě samozřejmě opíral o kanadskou legislativu, podle které lze považovat elektronický podpis za platný, pokud splňuje požadavek na identifikaci podepisující osoby a jednoznačné vyjádření jejího souhlasu s nabídkou. Uvedený případ v každém případě poukazuje na rostoucí význam i na možné právní důsledky neformálních reakcí (např. v podobě emotikonů) v obchodních transakcích.
Česká judikatura
Význam emotikonů se v posledních letech začal projevovat i v rozhodnutích českých soudů. Například rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2023, sp. zn. 8 Tdo 126/2023, byl obviněný uznán vinným ze zločinu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení přezkoumal námitky obviněného, které směřovaly na hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Jedno ze skutkových zjištění se týkalo textové zprávy, kterou obviněný poslal po činu oběti, a v níž stálo: „Omlouvám se za to, co jsem prováděl (emotikon opice zakrývající si oči), tohle nedělám, nejsem žádný prase (emotikon opice zakrývající si oči).“ Nejvyšší soud se na základě uvedeného ztotožnil s názorem soudů nižších instancí v tom, že předmětná textová zpráva podpořená emotikony jasně prokazovala, že si obviněný byl vědom činu, který spáchal.
Emotikony jako projev vůle
Používání emotikonů bezesporu představuje zajímavou výzvu pro současnou právní praxi. Na jedné straně jsou emotikony běžnou součástí moderní elektronické komunikace, zejména v prostředí digitálních platforem a sociálních sítí. Na druhé straně se soudní praxe teprve postupně seznamuje s touto formou komunikace. Z prvních relevantní soudních rozhodnutí je však už nyní více než zřejmé, že emotikony nebudou ze strany soudů ignorovány jen jako nepodstatné „obrázky“ doplňující textovou komunikaci, nýbrž budou považovány jako plnohodnotné formy projevu vůle jednající osoby.
Ať už bude v elektronické komunikaci použit emotikon vyjadřující smích, pláč, vztek nebo rozčarování, bude nutné jej tímto způsobem interpretovat i z právního hlediska. Emotikony tak mohou v budoucnu hrát důležitou roli. Třeba v oblasti závazkového práva, předsmluvní odpovědnosti nebo dokonce i v trestním právu, kde mohou být relevantní např. v případě výhrůžek či kyberšikany.
Závěr
Při využívání emotikonů v osobní i profesní sféře bychom měli mít vždy na zřeteli, že se jedná o plnohodnotné formy moderní elektronické komunikace. Současně je potřeba neopomenout, že význam emotikonů bývá zpravidla kontextuální – stejný emotikon může být interpretován různými způsoby v závislosti na jazyce, kultuře či vztahu mezi účastníky elektronické komunikace. V tomto duchu pak lze očekávat i postupný budoucí vývoj v přístupu soudní praxe k roli emotikonů při dokazování.
