Asi nejsem sám, kdo zaznamenal, že zájem absolventů právnických fakult znatelně opadl. Jako důvod většinou uvádějí přílišnou náročnost této profese. A jejich argumenty je obtížné vyvracet. Advokáti se neustále pohybují v antagonistickém, stresujícím, emočně vypjatém a mimořádně rychlém prostředí.
Nesou odpovědnost za peníze, rodinu a svobodu někoho jiného. V jejich životě jsou stále přítomny lhůty, jejichž nedodržení má fatální následky, jsou neustále vystaveni telefonátům a e-mailům, pracují v časové tísni, jsou přetížení, musejí se vyznat v široké škále právní problematiky a jednají s obtížnými lidmi. Podstatou jejich práce je konflikt. Advokát má také malou kontrolu nad svým programem, který často určují soudy a klienti.
Advokáti tráví veškerý svůj pracovní čas a úsilí řešením problémů někoho jiného
Klienti navíc často od advokáta očekávají příliš a zejména očekávají, že vymaže důsledky jejich předchozích pochybení a selhání. Mnohdy na něj také přenášejí svůj stres a ze svých vlastních chyb viní právě svého advokáta. Advokát je neustále vystaven kritickému hodnocení ze strany soudů, klientů a médií, i když jsou to často hodnocení neodborná a nespravedlivá. Práce advokáta vyžaduje perfekcionismus, logické a analytické myšlení a pozornost k detailu. Advokátova protistrana čeká na každou advokátovu chybu. Pokud by odvolací soud potvrdil 80 % rozhodnutí soudce soudu prvního stupně, není to špatný výsledek. V advokátově praxi by to však znamenalo téměř jistou žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným výkonem advokacie. Cena za chybu může být v řádu milionů korun nebo může znamenat pobyt klienta ve vězení. Snaha o perfekcionismus vede nevyhnutelně k vnitřnímu přesvědčení, že vlastní práce není nikdy dostatečně dobrá. Advokát se musí smířit s rozporem mezi jeho inteligencí a mnohdy netvůrčí prací, kterou vykonává. Hodně advokátů je po několika letech praxe emocionálně vyčerpaná. V jejich psychice se projevuje netrpělivost, pocit zahlcenosti, zapomnětlivost, nesoustředěnost, tendence k prokrastinaci a návaly zlosti. Tělesnými příznaky jsou pak bolest hlavy a zad, zrychlený nebo nepravidelný srdeční puls, pocit nevolnosti, nespavost, nechutenství nebo naopak velká chuť k jídlu. Advokát pak cítí únavu bez ohledu na to, jak dlouho odpočívá nebo spí. Vyznačuje se cynismem ve vztahu k životu, má pocit, že nic nemá ve skutečnosti cenu a smysl, a necítí radost ze své práce a života. Cítí vztek, podrážděnost, beznaděj, což je doprovázeno necitelným, nezdvořilým a neadekvátním chováním vůči klientům a kolegům. Advokát své pocity navíc skrývá, protože je vytrénován k tomu, aby byl tvrdý, stoický a snášel různé ústrky. Být koncipientem už není tak zajímavé z finančního hlediska, a to i ve srovnání se zaměstnáním ve státní správě.
Jediné, co může absolventy právnických fakult k advokacii přilákat zpět je poznání, že je to povolání, které má z hlediska významu pro společnost mimořádnou důležitost
Je službou společnosti při nalézání a uplatnění práva. Advokáti totiž přispívají ke spravedlnosti ve společnosti. Zřejmě neexistuje žádná jiná skupina lidí, než jsou soudci a advokáti, která by měla větší odpovědnost za svobodu naší společnosti.
V budoucnu bude advokacie spíše než lidem nasměrovaným na nadstandardní výdělky náležet mladým idealistům
Jde o názor autora, nikoli legalTV
