Vojenská služba v cizích ozbrojených silách se v uplynulých měsících stala ve veřejném prostoru velmi často diskutovaným tématem, a to zejména v důsledku války na Ukrajině a koketováním řady občanů s možností se do bojových akcí na straně Ukrajiny osobně zapojit.
Pro občany České republiky je však tato otázka značně problematická, jelikož podle platného znění zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), může být služba v cizích ozbrojených silách trestným činem. V tomto článku bychom se zaměřili na to, za jakých podmínek se lze vojenskou službou v cizí armádě dopustit jednání, které by bylo trestné a jaké další trestné činy jsou s touto problematikou úzce spjaty.
Služba v cizích ozbrojených silách
Trestného činu služby v cizích ozbrojených silách se podle ustanovení § 321 trestního zákoníku dopustí občan České republiky, který v rozporu s jiným právním předpisem koná službu v ozbrojených silách jiného státu. V základní trestní sazbě může být pachatel za spáchání zmíněného trestného činu potrestán odnětím svobody až na pět let a pokud jej spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, může být potrestán odnětím svobody dokonce na tři až deset let.
Hlavním účelem trestného činu služby v cizích ozbrojených silách je ochrana obranyschopnosti České republiky a požadavek na to, aby občané vykonávali vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky a nikoliv v ozbrojených silách jiného státu.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu služby v cizích ozbrojených silách může být pouze občan České republiky. Výjimku, na jejímž základě občan České republiky může sloužit v ozbrojených sil jiného státu, obsahuje ustanovení § 34 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti, v platném znění. Na základě této zákonné výjimky smí občan České republiky vstoupit do ozbrojených sil jiného státu jen se souhlasem prezidenta republiky, a to na základě své vlastní žádosti.
Občan, kterému byl takovýto souhlas prezidenta udělen, je po dobu výkonu služby v armádě cizího státu osvobozen od plnění branné povinnosti. Udělení souhlasu však může prezident kdykoli odvolat a udělený souhlas rovněž automaticky pozbývá platnosti dnem vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, což je zcela logické. Na udělení souhlasu prezidenta samozřejmě není žádný právní nárok – pokud se ovšem jedná o občana, který má více státních občanství, může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu, jehož je také státním občanem, bez souhlasu prezidenta republiky. Bez souhlasu prezidenta republiky může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu rovněž občan České republiky za předpokladu, že tento stát je členem mezinárodní organizace zajišťující společnou obranu proti napadení, jíž je Česká republika členem (jako např. jiný členský stát NATO).
Válečná zrada a spolupráce s nepřítelem
Pokud by se občan České republiky rozhodl vykovávat službu v nepřátelských ozbrojených silách za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, mohl by se dopustit nejen trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle § 321 trestního zákoníku, nýbrž také trestného činu válečné zrady podle ustanovení § 320 trestního zákoníku. Konat službu v nepřátelských ozbrojených silách nadto neznamená se jen aktivně se účastnit bojů na straně nepřítele, ale může jít i o službu beze zbraně (např. v pozemních či zabezpečovacích jednotkách, týlových zařízeních apod.).
Za nepřátelské ozbrojené síly jsou považovány ozbrojené síly státu, se kterým je Česká republika ve válce, případně ozbrojené síly spojence takového státu. Přesto, že trestní zákoník v tomto případě výslovně používá pojem ozbrojené síly, nemusí jít vždy výhradně o armádu nepřátelského státu, ale může jít o jakoukoliv ozbrojenou nebo vojensky organizovanou formaci, která podléhá vedení nepřátelského státu nebo plní úkoly související s nepřátelskou činností státu. Pokud by se tedy Česká republika ocitla ve válce například s Ruskou federací, dalo by se v tomto směru uvažovat třeba o soukromé „Vágnerově armádě“, která zjevně plní úkoly související s činností Ruské federace a její členové se účastnili i bojů na Ukrajině.
Při podpoře nepřítele se vedle válečné zrady lze dopustit i trestného činu spolupráce s nepřítelem, jehož se dopustí ten, kdo za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu opatřuje nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporuje.
Za podporu nepřítele je v daném směru považována jakákoliv spolupráci s nepřítelem, která podporuje jeho válečné úsilí – ať už se jedná o materiální podporu (např. ve formě dodávek zboží či služeb) nebo o podporu nemateriální (např. ve formě poskytování rad a informací). Může ovšem jít i o podporu prostřednictvím propagandy, což je v dnešní době dezinformací velice aktuální a „živé“ téma.
Závěr
Výkon služby v armádě cizího státu je v obecné rovině možný za předpokladu získání předchozího souhlasu prezidenta republiky, o který je však nutné výslovně požádat a podstoupit tak určitou administrativní proceduru, za účelem získání povolení k výkonu takovéto vojenské služby bez rizika případného trestního postihu. Uvedené se samozřejmě netýká případů, kdy se jedná o službu v cizích ozbrojených silách např. v rámci vojenských operací členských států NATO, nebo o službu v cizích ozbrojených silách občana České republiky, který je zároveň občanem daného cizího státu.