Evropská unie přichází s návrhem nové směrnice o environmentálních tvrzeních. Podle této směrnice budou výrobci mít povinnost prokazovat svá environmentální tvrzení, štítky či podobná označení na svých produktech nebo službách. Co to bude znamenat v praxi a proč EU s takovýmito opatřeními vůbec přichází? Důvod je jednoduchý, každý výrobce rád tvrdí a vytváří dojem, že jeho výrobky jsou šetrné vůči životnímu prostředí – realita ovšem může být zcela opačná, což si spotřebitel může jen těžko ověřit.
Co znamená „greenwashing“?
Greenwashing je marketingová strategie, při které společnosti uvádějí, že jsou ekologicky odpovědné a šetrné, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není a jejich praktiky jsou pro životní prostředí škodlivé. Tato klamavá taktika má za cíl získat podporu ekologicky orientovaných spotřebitelů a vytvořit dojem „eko-friendly“ mediálního obrazu výrobce, často však bez reálného základu. Tyto praktiky se nazývají greenwashing a jejich důsledkem je nejen narušení důvěry spotřebitelů v ekologickou udržitelnost výrobků, ale také znevýhodnění těch výrobců, kteří své prostředky a úsilí do ochrany životního prostředí opravdu investují. Greenwashing se v rámci EU bohužel stává čím dál tím více rozšířenou nekalou obchodní praktikou.
Green claims
Evropská unie představila návrh směrnice o zdůvodňování a sdělování výslovných environmentálních tvrzení (tzv. green claims). Účelem směrnice je vytvořit soutěžní prostředí, ve kterém se spotřebitelé budou moci lépe orientovat a informovaně rozhodovat. Směrnice by měla zajistit ověřování environmentálních tvrzení výrobců, obsažených na jejich produktech. Pokud budou chtít výrobci na svých produktech enviromentální tvrzení uvádět, budou muset tato tvrzení být vědecky podložena a nezávisle ověřena.
Výjimku by měly mít pouze mikropodniky do 10 zaměstnanců, které nebudou mít povinnost svá tvrzení odůvodňovat. Pokud se u nich ovšem odhalí nekalá obchodní praktika či zavádějící tvrzení ohledně životního prostředí, bude samozřejmě i jim hrozit uložení případné sankce. Návrh směrnice nastavuje jednotná kritéria, na jejichž základě budou „zelená tvrzení“ prokazována (např. CO2 neutrální, vyrobeno z udržitelných zdrojů apod.). Kontrolu „zelených tvrzení“ pak bude provádět akreditovaný a nezávislý ověřovatel.
Za porušení povinností stanovených ve směrnici budou ukládány sankce. O jaké druhy sankcí se bude jednat a jaká bude jejich výše je v návrhu ponecháno na členských státech. Mohlo by se však jednat např. o peněžité sankce nebo o sankce ve formě zbavení příjmů plynoucích z výrobků prodávaných na základě greenwashingu. Členským státům budou poskytnuty dva roky na implementaci a směrnice by tak měly být zavázaná od roku 2026.
Závěr
Směrnice přinese vítanou změnu v přístupu k ověřování enviromentálních tvrzení a vyvine potřebný nátlak na výrobce, za účelem eliminace greenwashingu. Naopak společnostem, které greenwashing nepraktikují a jejichž výrobky jsou opravdu udržitelné, směrnice dodá na důvěryhodnosti a jejich práci patřičně odmění.
