Prakticky nepozorován se přiblížil konec lhůty pro transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva unie.
Od 17. 12. 2021 jsme již měli mít právní předpis, který by to, čemu se obecně říká whistleblowing upravoval. Zatím ovšem máme, či spíše jsme měli toliko vládní návrh takového zákona. Takto sněmovní tisk číslo 1150, dne 9. 2. 2021 doručený poslancům.
Ovšem neprojednaný, neschválený, a tedy pod legislativní stůl spadlý. Lze předpokládat, že nová vláda předloží původní návrh, asi s nějakými úpravami, ale je jasné, že rychleji, než tak za třičtvrtě roku se s transpozicí směrnice počítat nedá. Což ale neznamená, že by na území ČR obsah směrnice nepůsobil. Směrnice bude mít od 17. 12. tzv. přímou aplikaci, tedy kdokoliv se jí může dovolat jednak v rámci přímého účinku, tedy vůči státu, podobně pak v souvislosti s nepřímým účinkem, ale zejména ve vztahu k případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou opožděným přijetím transpozičního předpisu.
Počínaje 17. 12. 2021 budou povinnosti plynoucí ze směrnice dopadat na orgány veřejné správy, tedy státní orgány, ovšem také orgány územních samosprávných celků, tedy obce a tzv. veřejné instituce, tedy například ČT, ČRo apod.
I když asi nelze očekávat, že kromě epidemie Covidu 19 u nás nastane epidemie whistleblowerů, jednotlivci se vyskytnout mohou a v takovém případě mají nárok na poměrně značné oznamovací pohodlí, které by jim orgány veřejné moci měly zajistit. Rozsah tohoto servisu je ale důležitý i pro všechny další subjekty, které se stanou povinnými v okamžiku, kdy nabude účinnosti zákon o ochraně oznamovatelů.
Podle stávajícího vládního návrhu by měl být povinným subjektem například každý zaměstnavatel, který v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnával v průměru nejméně 25 zaměstnanců.
Také osoba, oprávněná poskytovat nebo zprostředkovat spotřebitelský úvěr a další speciálně definovaní zaměstnavatelé bez ohledu na počet zaměstnanců. Není samozřejmě vyloučeno, že v budoucím zákoně okruh povinných subjektů dozná určité změny, ale ty nemohou být příliš velké s ohledem na to, co ukládá směrnice.Povinné subjekty musí vytvořit zákonem definovaný prostor fyzické osobě, která chce podat oznámení o možném protiprávním jednání, které má znaky trestného činu, přestupku, případně porušuje právní předpis nebo předpis EU a oznamovatel se o jeho existenci dozvěděl v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností.
Což je nesmírně široké vymezení a zahrnuje v podstatě jakoukoliv aktivitu, která nějak souvisí s povinným subjektem.
Povinný subjekt musí či bude muset vytvořit vnitřní oznamovací systém, jehož základní podstata spočívá v určení fyzické osoby, příslušné přijímání a posuzování oznámení jakož i podávání návrhů opatření předkládaných povinnému subjektu a s tím souvisejícími povinnostmi, jako je například mlčenlivost apod. Povinný subjekt je pak povinen vytvořit oznamovací systém umožňující podávání oznámení v podstatě jakýmkoliv myslitelný způsobem, tedy ústně nebo písemně, pochopitelně i v elektronické podobě, a je povinný o existenci a fungování vnitřního oznamovacího systému informovat zcela transparentně a srozumitelně.
A samozřejmě také zajistit, aby oznamovatel nemohl být za svoji aktivitu jakýmkoliv způsobem postižen.
Tomu, kdo takto či podobně uloženou povinnost nesplní bude po schválení zákona hrozit dosti citelná pokuta. Nejpřísněji by měly být postiženy povinné subjekty, které, zjednodušeně řečeno, nezajistí řádné fungování celého mechanismu přijímání a vyřizování oznámení. V současném vládním návrhu je pro takový případ uvažováno s pokutou do 400 000 Kč nebo 3 % z čistého obratu dosaženého povinným subjektem za poslední ukončené účetní období. Některé další přestupky, například když povinný subjekt nezabrání postihu oznamovatele, měly být dle vládního návrhu postiženy pokutou až do 1 milionu Kč nebo 5 % z čistého obratu dosaženého povinným subjektem.
Není samozřejmě jisté, jak na tyto postihy bude pohlížet nová vláda a nová Sněmovna, ale zdarma to jistě nebude ani do budoucna.
Za sebe jsem k celé této úpravě poněkud skeptický. Především proto, že si lze představit řadu způsobů, jak oznamovatele postihnout za nepohodlnou oznamovací aktivitu, ale způsobem, který nebude porušením směrnice či budoucího zákona. To je ale jen můj osobní názor, podstatné je, že zákon lze očekávat a povinných subjektů čeká dosti namnoze dost složité vytváření whistleblowerského komfortu.
