Česko pozvolně vstupuje do nové éry energetiky. Díky novele energetického zákona známé jako LEX OZE II se otevřela cesta k transformaci energetického trhu.
Nová éra energetiky
Transformace vyvrcholila 1. srpna 2024, kdy začalo fungovat Elektroenergetické datové centrum (EDC), které umožňuje sdílení elektřiny. Před tímto datem už vznikala první energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje. Česká republika tak následovala trendy v oblasti energetiky, které jsou již zavedené v okolních zemích.
Byznys
Energetika zažívá turbulentní vývoj
Příležitosti komunitní energetiky
V tomto seriálu se budeme věnovat příležitostem, které komunitní energetika přináší. Vysvětlíme, co tato změna znamená pro majitele fotovoltaických elektráren, odběratele, ale i pro městské a obecní samosprávy či podnikatele. Ukážeme vám konkrétní příklady z praxe a přiblížíme, jak mohou města, obce i jednotlivci využít tato nová pravidla ve svůj prospěch. Nebudeme se ale vyhýbat ani problémům a nevyjasněným otázkám.
Již 23. ledna 2024 jsme na zasedání Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, kde se podílíme na připomínkování legislativy, upozornili na zdánlivě nepodstatné překážky, které se mohou vyskytnout při implementaci LEX OZE II. Praxe nám bohužel dala za pravdu. O co se jednalo?
Požadavky na elektroměrové rozvaděče od provozovatelů distribučních soustav (PDS)
Podle § 49 odst. 2 energetického zákona mají zákazníci povinnost zajistit na svůj náklad technické podmínky pro instalaci měřicího zařízení. Tyto podmínky jsou stanoveny ve smlouvě o připojení a v pravidlech provozování přenosové nebo distribuční soustavy. Tento předpis umožňuje PDS stanovit podmínky pro elektroměrové rozvaděče, kdykoliv se mění smlouva o připojení.
Nové smlouvy o připojení a PDS
Instalace průběhového měření vyžaduje novou smlouvu o připojení. PDS si může při tom definovat nové podmínky pro měřící místo, i když úprava elektroměru není technicky nezbytná. Nejnákladnější požadavek pro zákazníky je úprava elektroměrového rozvaděče bez odnímatelného krytu s proskleným okénkem, který má umožnit přístup k ovládacím tlačítkům.
Tento problém jsme zaznamenali na základě dotazů zákazníků a diskuzí v zájmových skupinách na sociálních sítích. Navrhli jsme legislativní změnu, která by poskytla výjimky z těchto požadavků při instalaci průběhového měření bez výrobny elektřiny.
Odlišné ceny elektřiny pro zákazníky účastnící se sdílení
Odpovědnost za odchylku u maloodběratelů přebírá obchodník s elektřinou. Účast zákazníka na sdílení elektřiny pak pro tohoto obchodníka znamená potenciálně hůře predikovatelný odběrový profil, což se může promítnout do vyšších nákladů na odchylku. Jak ale ochránit zákazníky, kteří se účastní sdílení elektřiny, před novými poplatky? Případně dvojími cenami, kdy se vedle standardního veřejného ceníku se započítanými vyššími náklady na odchylku vyskytuje ještě speciální levnější ceník pro zákazníky, kteří se neúčastní sdílení, avšak na tento ceník současně není právní nárok a jeho sjednání může být zákazníkovi odepřeno? Domníváme se, že obecný zákaz diskriminace v praxi nestačí. Příkladem lze jmenovat produkt „Elektřina pro soláry“, u něhož si obchodník vedle určení technických a obchodních podmínek (výrobna max. 10 kWp apod.) stanovil právo odmítnout jeho sjednání se zákazníkem. Proto je třeba do legislativy v rámci Lex OZE III implementovat úplný zákaz diskriminace zákazníků odebírajících sdílenou elektřinu.
Ve vztahu k tezi, podle které vyšší náklady by měl hradit ten, kdo je vyvolal, je nutné poznamenat, že sdílení elektřiny, kterého se může účastnit každý bez ohledu na případné vlastnictví výrobny, není nějaká prémiová funkce za příplatek. Jedná se o nedílnou součást transformace české energetiky, ke které nelze přistupovat selektivně, stejně jako je tomu u nákladů na provoz EDC.
Ochrana nájemníků
Pokud nájemník musí mít v nájemní smlouvě uvedeno, že si přihlásí odběrné místo na své jméno a uzavře smlouvu s obchodníkem s elektřinou, měl by mít automaticky právo účastnit se sdílení elektřiny. PDS by neměl požadovat souhlas vlastníka s instalací průběhového měření. Problém ale nastává s náklady spojenými s modernizací měřícího místa, což vyvolává otázku, kdo tyto náklady ponese – nájemce, nebo pronajímatel?
