Instalace fotovoltaických panelů na střechu bývalého františkánského kláštera v Hejnicích vyvolala několik let trvající správní řízení, do něhož vstoupily orgány památkové péče všech stupňů. Případ ukazuje, jak se v praxi posuzuje střet ochrany kulturních hodnot s požadavky na energetická úsporná opatření u historických objektů.
Záměr instalovat fotovoltaickou elektrárnu na střechu bývalého františkánského kláštera v Hejnicích se stal několikaletým správním a právním sporem, který ilustruje složitost hledání rovnováhy mezi ochranou památkových hodnot a snahou o energetická úsporná opatření u historických objektů.
Klášter v Hejnicích, dnes fungující jako vzdělávací, konferenční a poutní dům, je součástí rozsáhlého barokního areálu s kostelem Navštívení Panny Marie, který patří k nejvýznamnějším památkám Libereckého kraje. Samotný konvent je nemovitou kulturní památkou a celý areál byl v roce 2018 prohlášen národní kulturní památkou. Objekt je dlouhodobě intenzivně využíván a jeho provoz je energeticky náročný, což vedlo vlastníka k hledání řešení, jak část spotřeby elektřiny pokrýt z obnovitelných zdrojů.
První projekt fotovoltaické elektrárny vznikl v roce 2023. Počítal s instalací 45 panelů o celkovém výkonu 18,23 kW na střechách severního a východního křídla kláštera, orientovaných do vnitřního rajského dvora. Panely měly být umístěny tak, aby nebyly běžně viditelné z veřejného prostoru. Záměr byl předložen orgánům státní památkové péče v souvislosti s připravovanou rekonstrukcí střešního pláště financovanou z prostředků IROP.
Národní památkový ústav i příslušný orgán památkové péče Městského úřadu Frýdlant však se záměrem nevyslovily souhlas. Ve svých stanoviscích poukazovaly především na mimořádnou hodnotu areálu, jeho pohledovou exponovanost v dálkových panoramatech a na riziko narušení historického vzhledu střech. Argumentace se opírala také o metodická doporučení památkové péče pro instalace fotovoltaických systémů a o skutečnost, že panely by byly vnímány nejen z okolních vyhlídek, ale i z uzavřeného prostoru rajského dvora. Vydané nesouhlasné závazné stanovisko vedlo k zamítnutí žádosti o stavební povolení.
Proti tomuto rozhodnutí se vlastník kláštera odvolal. V odvolání upozorňoval mimo jiné na provozní funkci objektu, jeho veřejné využití a na to, že projekt byl koncipován s cílem minimalizovat vizuální dopady. Současně poukazoval na nutnost poměřovat střet dvou veřejných zájmů – ochrany památky a zajištění dlouhodobě udržitelného provozu kulturní instituce. Odvolací řízení se dostalo na úroveň krajského úřadu, který si vyžádal přezkum původních stanovisek.
Výsledkem byl posun v posuzování záměru. Po sérii jednání a přepracování projektu došlo ke změně technického řešení. Nový návrh počítal s instalací 53 panelů, jejichž část měla být umístěna na nově upravených pultových vikýřích, vznikajících v rámci rekonstrukce střechy. Důraz byl kladen na barevné sladění panelů se střešní krytinou a na omezení jejich viditelnosti v dálkových pohledech.
V roce 2025 Krajský úřad Libereckého kraje původně zamítavé závazné stanovisko změnil. Instalaci fotovoltaických panelů na střechu kláštera označil za přípustnou, ovšem za splnění přesně definovaných podmínek, mimo jiné týkajících se barevnosti panelů, jejich umístění nad okapovou hranou a respektování architektonického řešení střech.
Případ kláštera v Hejnicích ukazuje, jak složité a časově náročné může být prosazení energetických opatření na památkově chráněných objektech. Zároveň dokumentuje, že ani negativní stanoviska v počátečních fázích nemusí nutně znamenat definitivní konec projektu, pokud dojde k úpravě záměru a k hledání technicky i památkově přijatelných kompromisů.
