Elektronické podepisování smluv je v dnešní době velmi akutním tématem, jelikož fyzický kontakt mezi lidmi se s ohledem na epidemiologickou situaci čím dál tím více omezuje a bezkontaktní elektronické podepisování smluv je bezesporu hudbou budoucnosti.
V praxi lze smlouvu elektronicky podepsat několika možnými způsoby, jelikož platné právní předpisy dnes už umí rozlišit několik různých typů elektronického podpisu. Každý z nich ovšem má své výhody i nevýhody. Pojďme si v tomto článku přiblížit, co lze v praxi považovat za elektronický podpis a jaké jsou přínosy i rizika jednotlivých typů elektronického podpisu.
Platné právní předpisy v dnešní době již umí rozlišit několik typů elektronického podpisu, které lze při uzavírání smluv platně využít.
Jsou jimi například prostý elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.
Hlavní rozdíly mezi nimi spočívají především v míře identifikovatelnosti podepisující osoby, kdy prostý elektronický podpis poskytuje nejnižší míru průkaznosti o identifikaci podepisující osoby a uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis naopak tu nejvyšší.
Prostý elektronický podpis
Prostý elektronický podpis se v dnešní době už staví na roveň podpisu vlastnoručnímu a je tím nejzákladnějším typem elektronického podpisu, který se v běžné obchodní praxi i nejjednodušeji používá, jelikož k němu není zapotřebí žádný kvalifikovaný prostředek pro vytváření elektronických podpisů nebo kvalifikovaný certifikát (vydaný prověřenou certifikační autoritou).
Tento typ elektronického podpisu je v rámci běžného obchodního styku jednoznačně nejpraktičtější.
Za prostý elektronický podpis odborné právní výklady dnes už považují například pouhé napsání jména a příjmení na konci smlouvy, zaškrtnutí elektronického tlačítka „podepsat“ ve spojení s vhodnými prostředky určujícími osobu jednajícího, zadání unikátních přístupových údajů do webové aplikace, jejímž prostřednictvím má dojít k uzavření smlouvy na dálku a tak dále.
Zákon je v daném směru značně benevolentní a nestanovuje s ohledem na náležitosti prostého elektronického podpisu žádné rigidní požadavky.
Přesto, že prostý elektronický podpis se pro elektronické podepisování smluv jeví jako ideální řešení, není to s ním až tak růžové. Hlavní slabinou tohoto typu elektronického podpisu totiž je relativně nízká prokazatelnost, že smlouvu opravdu podepsala dotyčná osoba uvedená na smlouvě a nikdo jiný – tato okolnost je totiž u prostého elektronického podpisu velmi jednoduše napadnutelná, a to zejména u soudu.
U prostého elektronického podpisu lze totiž velice jednoduše rozporovat, že například vpis jména a příjmení uvedeného strojovým písmem v závěru smlouvy neprovedla přímo podepisující osoba, ale do smlouvy jej vepsal někdo jiný.
Závěr
Takovýmto tvrzením se u soudu jen velmi těžko brání a samotný prostý elektronický podpis na smlouvě nemusí být v případě sporu dostatečným důkazem o jejím uzavření mezi smluvními stranami, což u uznávaného nebo kvalifikovaného podpisu zpravidla nehrozí…. pokračování příště.
