Předpokládám, že každý, kdo je jen trochu právně příčetný ví, že advokát nesmí prozradit, co mu řekl klient. Ne zrovna povedená formulace § 21 odst. 1 zákona o advokacii hovoří o povinnosti advokáta mlčet „o všech skutečnostech“, které se dozvěděl při poskytování právní služby.
Nejde ale jen o „skutečnosti“. Mlčenlivost kryje jakékoliv informace, které advokát při poskytování právní služby získal.
A nejde jen o povinnost nemluvit. S dokumenty, které advokát při poskytování právní služby získal musí nakládat tak, aby jejich obsah nebyl vyzrazen nepovolaným osobám.
Nepovolaný je každý, o kom klient výslovně neprohlásí, že ve vztahu k němu advokáta povinné mlčenlivosti zbavuje. Obdobnou povinnost mlčenlivosti mají i další pracovníci advokátní kanceláře.
Ochrana
Advokátní mlčenlivost tedy chrání důvěrnost informací, které klient předal advokátovi nebo které advokát v souvislosti s poskytováním právní služby získá. Nejde o žádné privilegium advokáta, ale o privilegium klienta mít jistotu, že se někdy i dost citlivé informace, které advokátovi svěřil, nedozví někdo jiný.Zájem na ochraně svěřených informací se občasně dostává do střetu se zájmem na získání takových informací tzv. ve veřejném zájmu. Například ze strany daňových orgánů, orgánů činných v trestním řízení apod. Názory na to, co je veřejným zájmem se ale zhusta dost liší.
Lze dokonce říct, že představa o tom, kam až sahá veřejný zájem nebezpečně bobtná v souladu s přesvědčením o tom, co všechno má stát kontrolovat.
Lidově, do čeho by měli mít rozliční úředníci právo strkat nos.Jednou z reakcí na tento stav je institut attorney-client privilege tzv. ACP. Případně též legal advice privilege. Což je, stručně řečeno, označení ochrany důvěrnosti komunikace s klientem v dosti širším rozsahu, než jaký skýtá náš institut advokátní mlčenlivosti. V různých zemích jsou k tomu různé výklady a k nim jako obvykle dosti značné výkladové spory. Pokud například advokát zpracuje pro klienta rozbor, dokud ho drží, v listinné podobě nebo v počítači, není o důvěrnosti a z toho plynoucí ochrany sporu.
Ale co když už tento rozbor advokát předá klientovi a u něj je rozbor nalezen při domovní prohlídce? Lze obsah použít jako důkaz? Což je jen jedna z desítek nejasností a následných otázek.
Závěr
Ve věci se opakovaně vyjadřoval Evropský soud pro lidská práva, podobně ale i Ústavní soud a občasně i nižší soudy. Vesměs ve prospěch širší ochrany důvěrnosti, než kterou máme u nás. Česká advokátní komora připravila návrh novely zákona o advokacii, který by měl posun v rozsahu chráněných informací zohlednit a lze jen doufat, že návrh bude přijat. Jak jsem uvedl na začátku, advokátovi může být vcelku jedno, co bude muset ve veřejném zájmu prozradit. Jedno to ale nemusí být klientům, protože jde o jejich soukromí. Tak uvidíme.
