Poslanecká sněmovna České republiky se aktuálně zabývá přijetím zákona o hromadných žalobách, resp. o hromadných řízeních soudních, který má potenciál výrazně ovlivnit právní systém a ochranu práv spotřebitelů v České republice. Tento legislativní návrh směřuje k druhému čtení a přináší zásadní změny ve srovnání s původním návrhem.
Změny
První a zásadní změnou je omezení pouze na spotřebitele. Původní návrh totiž zahrnoval i pracovněprávní a nekalosoutěžní nároky stejně jako nároky týkající se ochrany životního prostředí. Další změnou je, že původní návrh počítal s principem opt-out, tzn., že řízení se budou automaticky účastnit všichni spotřebitelé dotčení daným jednáním, ledaže z řízení výslovně vystoupí.
Naproti tomu nový návrh je založen na principu opt-in. Co to znamená? Podle tohoto principu se do řízení zapojí pouze ti jednotlivci, kteří se přihlásí. Jinými slovy, účast v hromadné žalobě nebude automatická pro všechny postižené, ale jen pro ty, kteří aktivně projeví zájem a přihlásí se k účasti v daném sporu. Zároveň minimální velikost skupiny byla stanovena na 20 členů.
Další významnou změnou je omezení možnosti, kdo může vystupovat jako žalobce. Dle aktuálního návrhu by jako žalobce mohly vystupovat pouze neziskové subjekty, které jsou zapsány a registrovány ve speciálním seznamu vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu. Tato podmínka by měla zajistit serióznost a důvěryhodnost žalobců. Žalobci také budou povinni jak na návrh žalovaného, tak bez návrhu, doložit v konkrétním hromadném řízení zdroj finančních prostředků potřebných pro vedení hromadného řízení (bez uvedení konkrétní částky).
Veškerá procesní povinnost spojená s hromadnou žalobou leží v kompetenci žalující neziskové organizace, která rovněž nese finanční zátěž. V případě neúspěchu je také odpovědná za úhradu nákladů právního zastoupení žalovaného. Spotřebitelé jsou v tomto řízení zbaveni jakýchkoli povinností a nejsou povinni nést finanční zátěž spojenou s průběhem soudního procesu. V případě úspěchu hromadné žaloby, obdrží nezisková organizace odměnu, která by měla reflektovat riziko, jež tato organizace při vedení sporu nese.
Výše této odměny je stanovena soudem na začátku řízení, což zvyšuje transparentnost řízení. Nezisková organizace má nárok na vyplacení této odměny pouze v případě úspěchu ve věci, a to ve výši max. 5 % z přisouzené částky. O odměnu žalobce se poměrně sníží částky vyplacené členům skupiny.
Zároveň nový návrh zákona upustil od původně velmi široce formulované a značně kontroverzní povinnosti žalovaného zpřístupnit důkazy. Místo toho má soud možnost uložit na základě návrhu žalobce jiné osobě, tzn. nejen žalovanému, povinnost předložit označené důkazní prostředky v rámci tzv. ediční povinnosti upravené v občanském soudním řádu. Zákon o hromadných řízeních obsahuje vlastní úpravu sankcí, takže za nesplnění ediční povinnosti (stejně jako za nesplnění dalších povinností) lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 5 mil. Kč (oproti 50 000 Kč v občanském soudním řádu).
Návrh zákona počítá s tím, že bude vytvořen rejstřík hromadných řízení, který povedou příslušné soudy, kde se budou zveřejňovat informace o těchto řízeních. Zároveň je informace o hromadném řízení povinen zveřejnovat žalobce, a to jak na svých internetových stránkách, tak způsobem stanoveným soudem.
V prvním stupni bude k projednání příslušný Městský soud v Praze. Poté, co proběhne první – certifikační – fáze řízení a soud rozhodne o přípustnosti projednání podané žaloby v hromadném řízení, poběží lhůta v délce dva až čtyři měsíce pro přihlašování dalších spotřebitelů do hromadného řízení. Poté bude zahájeno řízení ve věci samé, přičemž o jedné věci může probíhat více hromadných řízení. Zároveň může vedle hromadného řízení probíhat i individuální řízení o téže věci. Žalobce v individuálním řízení ale nesmí být zároveň členem skupiny v hromadném řízení.
Závěr
Výše uvedené změny v návrhu zákona o hromadných žalobách naznačují určité posuny v přístupu k právnímu rámci a regulaci. Diskuze kolem tohoto návrhu budou pravděpodobně pokračovat, aby se našla optimální rovnováha mezi ochranou práv postižených jednotlivců i žalovaných subjektů, spravedlností a efektivitou samotného právního procesu.
Autor:
Eliška Miklíková (advokátka) – Eversheds Sutherland