V současné době se stále častěji setkáváme s insolvencemi velkých firem, ve kterých figuruje množství malých (často retailových) věřitelů. Pokud je řeč o malých věřitelích, hovoříme o jejich velikosti v poměru k velikosti celého insolvenčního řízení. V tomto kontextu platí jedno: “Malým” věřitelem je i věřitel s pohledávkou v řádu jednotek milionů korun Není asi sporu o tom, že takovou pohledávku lze jen těžko označit za zanedbatelnou, a to především optikou zmíněného malého věřitele. Naznačený trend velkých insolvencí s malými věřiteli se začal vyskytovat již před propuknutím pandemie COVID-19. Za zmínku stojí například známý on-line prodejce módy ZOOT. Dopady pandemie COVID-19 do fungování businessu tento […]
V současné době se stále častěji setkáváme s insolvencemi velkých firem, ve kterých figuruje množství malých (často retailových) věřitelů. Pokud je řeč o malých věřitelích, hovoříme o jejich velikosti v poměru k velikosti celého insolvenčního řízení. V tomto kontextu platí jedno:
“Malým” věřitelem je i věřitel s pohledávkou v řádu jednotek milionů korun
Není asi sporu o tom, že takovou pohledávku lze jen těžko označit za zanedbatelnou, a to především optikou zmíněného malého věřitele.Naznačený trend velkých insolvencí s malými věřiteli se začal vyskytovat již před propuknutím pandemie COVID-19. Za zmínku stojí například známý on-line prodejce módy ZOOT. 
Dopady pandemie COVID-19 do fungování businessu tento trend dále posílily. Z aktuálně řešených případů lze zmínit úpadek investiční skupiny Arca Investments, případně insolvenční řízení firem z koncernu C2H, mezi které spadají známé tuzemské módní značky pietro filipi či KARA Trutnov. Lze předpokládat, že další podobné případy nás v následujících měsících ještě čekají.Když se podíváme na detail podobných insolvenčních řízení, často zjistíme, že celkový objem pohledávek věřitelů, které byly do řízení přihlášeny, neodpovídá objemu pohledávek (závazků dlužníka), které dlužník v úvodu řízení deklaroval. Z toho plyne jednoznačný závěr:
Existuje určitá (nikoliv zanedbatelná) skupina věřitelů, kteří na uplatnění svých pohledávek jednoduše rezignují
Zpravidla se přitom jedná o ony „malé“ věřitele. Může za tím stát celá řada faktorů. Někteří malí věřitelé trpí určitou mentální rezervací k insolvenci jako takové. Mohou si pod tíhou špatného PR, které insolvence mezi obecnou veřejností bohužel má, učinit jednoduchý závěr, že uplatnění pohledávky nemá vůbec smysl. 
U jiných vyskytuje jistá míra studu v souvislosti s insolvencí a ne úplně šťastným investičním rozhodnutím. Ať jsou ale důvody pro nepřihlášení pohledávky jakékoli, má tento postup malých věřitelů ten efekt, že se z majetku dlužníka dostane vyššího uspokojení jiným věřitelům (často těm velkým), kteří se k uplatňování svých práv postaví aktivně.
V insolvenci platí, že budoucnost je nejistá a nejlepší způsob, jak ji předvídat, je ji vytvářet.
Proto lze malým věřitelům ve velkých insolvencích jednoznačně doporučit, aby aktivní roli na utváření své budoucnosti sehráli. Po rozhodnutí o úpadku ovšem běží poměrně krátká lhůta k přihlášení pohledávky (2 měsíce). Lhůta je propadná a tak není možné vyčkávat na to, jak se věci vyvinou a podle toho se zařídit.
Není-li věřitel aktivní hned na počátku řízení, lze hovořit už jen o ušlé příležitosti
Je velmi nešťastné odhadovat míru uspokojení pohledávek v samotném úvodu řízení, kdy je k dispozici málo informací o možných zdrojích plnění. 
Insolvenční právo zná celou řadu nástrojů, jak lze získat dodatečné zdroje uspokojení věřitelů, které se mohou v úvodu řízení jevit jako nedosažitelné. Některé z nich zmiňují kolegové Michal Žižlavský a Adam Sigmund v příspěvku „Maloobchod a vlna bankrotů“.Malí věřitelé mohou těžit také z nástrojů postihujících členy orgánů firem, pokud aktivně vstoupí do insolvenčního řízení. Je to spojeno s minimálními náklady ve srovnání s odměnou, která se může následně nabízet.
