Volba prezidenta v lednu příštího roku vypadá jako dost vzdálené téma. Někteří zájemci o Hrad, ale už svoji kandidaturu oznámili, a další se zjevně chystají. Došlo už na cosi jako volební programy, v čemž je ale poněkud háček.
Prezident nemá v politickém systému České republiky takové postavení, aby mohl prosazovat nějaký svůj speciální politický program. A tudíž ani není moc co nabízet.
Slib kandidáta
Jediné co může kandidát slíbit a pak také dodržovat je to, na co zvolený prezident přísahá. Totiž, že bude zachovávat Ústavu, jakož i zákony ČR a zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Jakmile se někde objeví slib něčeho, co tenhle rámec překračuje, bude dobré zpozornět. Protože na nějaké reformní kroky či cokoliv podobného žádný prezident v tomto státě nemá moc, a pokud se dost zásadně nezmění Ústava, ani mít nebude
To lze zjistit z článku 62 a 63 Ústavy. Navenek to s pravomocemi nevypadá až tak špatně. Ovšem jejich podstatnou část může prezident realizovat jen se souhlasem premiéra a nejen to.
Pravomoci prezidenta
Například pravomoc jmenovat ústavní soudce vypadá významně. Jenže jmenování podléhá souhlasu Senátu. Kromě takříkajíc ceremoniálních funkcí může prezident samostatně pouze jmenovat členy Bankovní rady, nebo prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Případně, jak jsme si nedávno mohli připomenout, prominout trest. A i u těch ceremoniálních funkcí, jako je třeba jmenování vlády či ministra se očekává, že bude respektovat vůli vítězné strany či koalice.
Reálná politická moc
Reálná politická moc prezidenta tedy není velká. A fakticky může působit pouze jako integrující prvek, vynecháme-li to, že reprezentuje stát navenek. K tomu, aby byl prezident integrujícím prvkem ovšem potřebuje politické zázemí či politickou podporu. To již v této chvíli významně hendikepuje ty, kteří se doposud v politice nepohybují. Anebo se v ní pohybují, ale nemohou očekávat žádnou masivnější politickou podporu, nejlépe nějaké politické strany. Zvolen může být jistě každý a možná, že budeme i překvapeni, kdo zvolen bude. Ale bez této opory v reálné politice, bude prostě jen sedět na Hradě a čekat, kdo si za ním přijde popovídat.
Ilustrací může být osud prezidenta Zemana. O němž stěží lze tvrdit, že by neměl zkušenosti z politiky. Měl zřejmě i jakési politické zázemí
Ale přesto bilance jeho faktických zásahů do chodu státu, míním zásahů, které by se dlouhodobě projevily, tedy něčeho, co by reálně zůstalo, je nulová.
Závěr
S případnou politickou podporou přímo souvisí autorita prezidenta. Tu mu ovšem zvolení nezajistí. Ale musí ji dodat kandidát jako základní a možná jediný důvod, proč by měl být zvolen. Bez autority a alespoň nějakého politického zázemí skončí i ten nejsympatičtější kandidát jako kladeč věnců.
