K zamyšlení nad tím, jak významně ovládá taktika advokáta jeho výkon advokacie, mě vedla nedávná poznámka kolegy. Skoro omluvně mi v rozhovoru naznačil, že způsob jeho chování, prosazování a hájení zájmů klienta a jednání s protistranou, není osobní, ale je to „jen“ součást jeho advokátní taktiky.
Skoro to vypadalo, že se jako advokát zcela oprostil od pravidel běžné komunikace natolik, že nemohl nepostřehnout můj lehký podiv nad jeho přístupem. Což o to, každý z nás má vyjednávací strategii a taktiku, nemáme ani jinou možnost. Zákon nám striktně ukládá, jak urputně máme prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. A pokud nejsou ve zcela zjevném rozporu s právním nebo stavovským předpisem, pak je advokát plnit musí – i když zákon skoro jedním dechem žádá, aby přitom jednal čestně a svědomitě. Pro blaho klienta užíváme všechny zákonné prostředky, které jako odborníci podle svého přesvědčení posoudíme z pohledu prospěšnosti. Když k těmto zákonným požadavkům přidáme pravidla podle etického kodexu, v člověku až začne hlodat pochybnost, zda lze vše takto naráz vůbec splnit. Advokátní taktika je něco, co skrytě nacházíme všude kolem nás. Nejčastěji jde o taktiku procesní ve sporech soudních či taktiku vyjednávací při smluvních transakcích. Projeví se v našem projevu psaném i sdělovaném slovy. Je s námi přítomna v kancelářích.
Advokátní taktika mnohé z nás charakterizuje
I praxe advokátního koncipienta slouží nejen k tomu, aby nastudoval právní předpisy, ale aby rovněž nasál znalosti a zkušenosti kolegy, který umí aplikovat právní předpis, vhodně zvolit taktiku v zájmu svého klienta a dovést případ k žádanému výsledku. Možná právě v tom je praxe koncipientů nejpřínosnější a nezřídka se stává, že žák je odrazem svého mistra nebo svého mistra předčí. Znám však i mladé kolegy a kolegyně, kteří se snaží vyhnout taktice, kterou u svého školitele sledovali. V moderní době můžeme absolvovat školení ohledně účinných taktik vyjednávání. Někteří z nás nejsou schopni ani ochotni akceptovat, že to, co je dovolené nebo i doporučené v obchodní praxi, není možné bez úvahy použít jako taktiku advokáta. Mezi taktikou a etickými zásadami je tenká spojnice – meze, kam každého z nás „pustí“ vlastní přesvědčení a zásady, máme nastavené každý jinak. Musíme si přiznat, že taktika nás advokáty většinou baví a zkoušíme sami na sobě, kam až je možné zajít. Anebo nám kolegové v praxi předvedou, kde mají hranice oni.
Je zde otázka: Co ještě je přípustné (snad i slušné) v zájmu advokátní taktiky?
Když je taktika chytrá, poučíme se z ní a většinou jsme schopni kolegu ocenit (i když jen v duchu). Někdy ale překvapí, když taktika protistrany je tak průhledná až hloupá, že ztrácí své výhody. Potom můžeme být i pohoršeni, že nás kolega advokát natolik podceňuje výběrem zvolených prostředků a předpokládá, že budeme zaskočeni. Jak si vyložit jednání, kdy naše telefonáty, e-maily či SMS zůstávají ze strany kolegy advokáta dlouhodobě bez odpovědi, ale jakmile zavolá on, dožaduje se reakce ihned? Nebo, jak si vyložit to, že pokud už Vám kolega po dlouhé době zatelefonuje, můžete si být skoro jisti, že zvolí pátek v pozdních odpoledních hodinách. Odpovědi na kladené otázky, které by jednání posunuly, sice nesdělí, ale poučí Vás o svých nejnovějších závěrech (nejčastěji něco o absolutní neplatnosti či jiné překážce v dokumentaci, na kterou právě přišel) a doporučí Vám, abyste se nad jeho sdělením vážně zamysleli, nebo…. Příkladů se najde mnohem více.
I v advokátní taktice platí, že chytrost není chytristika…
Jde o názor autora, nikoli legalTV
