Současný svět a život je čím dál tím složitější a složitější a stejně tak jsou složitější i případy projednávané soudy. Důsledkem této komplikovanosti lidských vztahů je i to, že soudy stále pro své rozhodování nezbytně potřebují vyjádření znalce z oboru, kterému soudce nerozumí, protože vyžaduje mimořádnou míru znalostí a specializace.
Znalecký posudek má však stejnou váhu jako jakýkoli jiný důkaz a nemá žádné privilegované postavení v hierarchii důkazních prostředků
Z tohoto důvodu musí soud zhodnotit i znalecký posudek z hlediska jeho důvěryhodnosti a správnosti. V tom však spočívá jeden z hlavních problémů používání znaleckých posudků v soudním řízení.Na soudce je totiž kladen nárok, aby posoudil výsledek zkoumání odborných otázek z oblasti vědy nebo techniky, v nichž on sám není odborně kvalifikován.
Soudce by tedy měl hodnotit vědecká východiska a odborné metody znalce ze své pozice laika, což je zjevně velmi problematické
Výsledek bývá často ten, že soud akceptuje posudek nekriticky a jeho závěry bere bez dalšího za danost. Tím dochází k nezákonnému přerozdělení funkcí v soudním řízení a část pravomocí soudce se přenáší na znalce. Namísto soudního procesu se tak jedná o znalecký proces a jeho výsledek je určen právě znalcem. Dalším trendem je snaha rozšiřovat okruh otázek, ke kterým se má vyjadřovat znalec. Často se jedná o otázky, k jejichž řešení není potřeba zvláštních znalostí, protože jsou řešitelné zdravým rozumem.Orgány činné v trestním řízení s oblibou dokládají své závěry o ekonomické trestné činnosti znaleckými posudky, které mají stanovovat hodnotu či cenu komodit, se kterými se prakticky neobchoduje nebo obchoduje pouze za velmi specifických podmínek. Takové posudky často nemají s realitou nic společného a vytváří se tak svět virtuálních obchodů za virtuální ceny, které však mohou existovat pouze v těchto znaleckých posudcích.Psychologické posudky obviněných jsou pak povětšinou založeny na subjektivním hodnocení znalce, ale nikoli domnělého pachatele samotného, ale spíše činu, ze kterého je viněn. Takový posudek nemá s vědou nic společného a slouží pouze jako zdánlivě odborný pláštík obžaloby.
Výslech znalce je pro advokáta jednou z nejobtížnějších disciplín
Znalci mají snahu zveličovat svoji důležitost a „speciálnost“ na poli svých znalostí používáním jazyka, který lidé běžně nepoužívají. Často se však skrývají za kouřovou clonu odborných výrazů, i když říkají něco naprosto banálního.Advokát se musí snažit překládat jeho termíny do pochopitelné řeči. Je chybou předpokládat, že přípravu na výslech znalce lze zkrátit nebo vypustit jenom proto, že znalec je profesionál, který již pravděpodobně před soudem vypovídal.Znalci se často velmi rádi rozhovoří, a to i k tématům, k nimž se jejich odbornost nevztahuje. Znalci často vypovídají s jistou dávkou stavovské arogance nebo blahosklonnosti. Pokud je zpráva znalce negativní, je dobré přimět ho k tomu, aby připustil, že se v jeho oboru mohou vyskytovat a také často vyskytují legitimní rozdíly názorů fundovaných znalců. To dobře funguje v oborech, jako je lékařství nebo psychiatrie, a ukazuje se, že názor znalce není nic víc než názor.Nejsou zakázány ani hypotetické otázky adresované znalci. Hypotetická otázka by však měla být co možná nejstručnější a měla by být položena způsobem podobným sdělování faktů v rámci úvodního vyjádření. Pokud je hypotetická otázka příliš technická, příliš dlouhá nebo příliš hloupá, soudce se jednoduše začne nudit a přestane poslouchat.
Kromě toho je třeba vždy pamatovat na to, že hypotetické otázky mohou být nebezpečné
Pokud znalec začne být zmatený nebo zakládá svůj názor na skutečnostech, jež nejsou do hypotetické otázky zahrnuty, může celý výslech přijít vniveč. Hypotetické otázky je možno použít jen bezpečným a efektivním způsobem.Při výslechu znalce, jehož posudek je pro teorii případu negativní, by se měla použít metoda třístupňového dotazování. První otázka by měla směřovat k tomu, jaké zkoumání znalec provedl. Druhá otázka má svěřovat k tomu, jaká zjištění mohl provést a třetí k tomu, co znalec nezjistil, ale zjistit mohl s trochu větším úsilím.Advokát by však v žádném případě neměl rezignovat na snahu získat pro svého klienta výslechem znalce co možná nejpříznivější důkaz, i když se jedná o obor, v němž sám není odborníkem.
Autor: Aleš Rozehnal
Jde o názor autora, nikoli legalTV
