Investice do zelených dluhopisů se stává novým fenoménem. Atraktivnost zelených dluhopisů spočívá v tom, že jsou zaměřeny na investice podporující environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. Jak se liší od klasických dluhopisů a v čem spočívá jejich převratnost?
Byznys
Matzner & Vítek: Nová právní síla na českém trhu
Klasický vs. zelený dluhopis
Klasický dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky a na případně vyplacení stanovených výnosů ve stanoveném termínu. Zelený dluhopis se od něho liší tím, že jeho vydáním se emitent zavazuje podporovat a podílet na environmentálně prospěšných projektech. Tyto projekty mohou zahrnovat zelené technologie, efektivní využití energie a přírodních zdrojů či udržitelnou dopravní infrastrukturu.
Emise zelených dluhopisu
Podle nového nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 2023/2631 o evropských zelených dluhopisech (dále jen „Nařízení“), které nabude účinnosti v závěru letošního roku, musí emitent minimálně 85 % peněžních prostředků získaných vydáním dluhopisů alokovat na činnosti, které jsou environmentálně udržitelné a v souladu s přísnými taxonomickými požadavky stanovenými v Nařízení. Zbylých 15 % mohou emitenti alokovat buď na činnosti, pro které zatím neexistují žádná technická screeningová kritéria nebo na jiné environmentálně prospěšné činnosti v oblasti klimatu či rozvojové pomoci.
Nařízení stanovuje celkem 5 kategorií aktiv, do kterých může emitent alokovat peněžní prostředky získané vydáním zelených dluhopisů. Za blíže specifikovaných podmínek stanovených Nařízením mezi ně patří například dlouhodobá aktiva, finanční aktiva, kapitálové výdaje, provozní výdaje nebo aktiva a výdaje domácností.
Transparentnost
Emitenti budou mít celou řadu povinností na zajištění transparentnosti a reportingu v oblasti zelených dluhopisů. Mezi ně patří například povinnost emitenta vyplnit přehled údajů o zeleném dluhopisu, dále povinnost pravidelně (každých 12 měsíců) předkládat zprávu o alokaci peněžních prostředků získaných z vydání zelených dluhopisů nebo povinnost alespoň jednou během doby platnosti dluhopisů vypracovat a uveřejnit zprávu o dopadu použití peněžních prostředků získaných vydáním dluhopisu na životní prostředí. Dohled nad plněním těchto povinností emitentem bude vykonávat Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).
Jedním z hlavních důvodů pro zavedení přísných požadavků na zajištění transparentnosti zelených dluhopisů je zabránění tzv. greenwashingu. Ten je definován jako dezinformace šířená za účelem prezentace určitého výrobku nebo služby jako environmentálně udržitelné a „zelené“, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Nařízení však zavádí striktní opatření omezující možnost tyto nekalé praktiky ve vztahu k zeleným dluhopisům uplatňovat.
Závěr
Přes to, že zelené dluhopisy nejsou atraktivní například s ohledem na daňové úlevy či obdobné benefity, mohou přilákat spousty zajímavých investorů a přispět k větší enviromentální udržitelnosti především v soukromém sektoru. Jaký ovšem bude jejich reálný dopad na rozmach udržitelnosti v podnikání a omezení greewashingu teprve ukáže čas.
Jindřich Vítek je advokát se specializací především na právní oblasti, ve kterých se potkává veřejné a soukromé právo, zejména na právo obchodní a právo veřejných zakázek. V poslední době se soustředí také na právo související s dopravní infrastrukturou. Mezi jeho klienty patřily a patří zejména největší správci dopravní infrastruktury v České republice, společnosti z žebříčků CZECH TOP 100, municipality nebo významní poskytovatelé zdravotnických služeb.
Je rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dále je členem několika rozkladových komisí, konkrétně Rozkladové komise předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro oblast veřejných zakázek, Rozkladové komise Rady ČTÚ a Rozkladové komise Ministerstva kultury. Aktivně se podílí na legislativní činnosti, a to přípravou a připomínkováním návrhů zákonů pro jednotlivé resorty státní správy (MPO, MMR nebo MD) či přípravou pozměňovacích návrhů pro jednotlivé poslance Poslanecké sněmovny PČR. Je členem expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k zákonu o veřejných zakázkách. V minulosti také působil jako člen Komise pro občanské právo Legislativní rady Vlády České republiky.
Aktivně se věnuje pedagogické a přednáškové činnosti. Vyučuje předmět veřejné zakázky a přednáší pro soukromé subjekty i orgány státní správy a samosprávy. Je autorem či spoluautorem celé řady monografií, které vyšly v nakladatelstvích CH Beck, Wolters Kluwer ČR či LIT Verlag BerlinHamburgMünster. Zároveň pravidelně publikuje v právních periodikách, mimo jiné v titulech Právník, Obchodní právo, Veřejné zakázky v praxi nebo na epravo.cz.
