Soudce nemůže zmocnit advokáta, aby místo něj soudil. A co insolvenční správce? Může zmocnit advokáta, aby místo něj vykonával funkci?
Odpověď na tuto otázku nabízí předseda insolvenční sekce a člen představenstva České advokátní komory Michal Žižlavský, který působí třicet let v soudní praxi. Podle něj to dobře vysvětluje Teorie principála a agenta, která vznikla pro analýzu vztahů delegace ve firmách.
Principál nebo agent?
“Teorii principála a agenta jsem zmínil již v prvním díle této série s názvem Čtyři role advokáta. Principál je ten, kdo jedná sám za sebe. Agent je ten, kdo jedná v zájmu někoho jiného,” říká Michal Žižlavský. “Insolvenčnímu správci jsem přisoudil roli agenta, protože není účastníkem insolvenčního řízení. Jeho posláním je, aby naplnil zájmy účastníků řízení, principálů, o jejichž práva jde. To jsou věřitelé a dlužník. Jako jejich agent nemůže generálně zmocnit jinou osobu, aby za něj vykonávala jeho funkci, stejně jako nemůže soudce zmocnit jinou osobu, aby za něj soudila.”
Insolvenční správce je agent věřitelů a dlužníka
“Jsou ale také situace, kdy je správce sám v roli principála, a zastupitelný je. Především je to tehdy, když je stranou některého z 17-ti typů incidenčních sporů. Zde se totiž stává účastníkem řízení, tedy principálem, který se může nechat zastoupit advokátem. Není důležité, zda vystupuje na straně žalobce nebo žalovaného. A je jedno, jestli je sám advokát. Z pohledu advokáta je ale důležité, aby správně vyhodnotil případný konflikt zájmu, pokud pracoval nebo pracuje pro dlužníka. Letos v červnu se některými aktuálními otázkami zastupování dlužníka a insolvenčního správce zabývala insolvenční sekce České advokátní komory.”
Advokát může zastupovat insolvenčního správce – advokáta
Správce jako principál
“Právní pomoc advokáta insolvenčnímu správci v soudních sporech je typická situace. Není ale jediná. Správce má postavení principála prostě všude tam, kde sám potřebuje odbornou pomoc nebo tam, kde potřebuje posílit svůj tým. Například v kauze Arca schválili věřitelé správci externí advokátní kancelář jako místo, kde mohou účastníci řízení prezentovat své směnky.” říká Michal Žižlavský.“ Situaci, kdy správce potřebuje expertizu z jiného oboru, než na který se specializuje, můžeme přirovnat k situaci lékaře, který musí zapojit do hry jiného lékaře, protože není chirurg a jeho pacient potřebuje operaci,” dodává Žižlavský. “Nebo sice chirurg je, ale potřebuje využít tým a zázemí chirurgické kliniky. Ďábel se zde ovšem skrývá v detailu. Správce musí splnit všechny specifické podmínky insolvenčního práva, aby mohl využívat advokáty anebo jiné odborníky, a nemusel je platit ze svého.” Specifické podmínky se samozřejmě týkají i advokátů, kteří chtějí poskytovat služby insolvenčním správcům.
Fair play
Vraťme se ale ještě k zastupování insolvenčního správce – advokáta jiným advokátem v soudním sporu. “Když se budu držet použitého příměru, přirovnal bych to k situaci, kdy lékař, který sice chirurg je, potřebuje operovat vlastní slepé střevo,” říká Michal Žižlavský. “Je sice znám děsivý případ ruského lékaře Rogozova, který si v roce 1961 v mrazivé Antarktidě sám vyoperoval slepé střevo, a přežil, ale pokud vím, je jediný. Rogozov tehdy neměl jinou možnost, protože byl jediný lékař výpravy. Splynulo zde jeho postavení principála (pacienta) s pozicí agenta (lékaře). Určitě ale nechceme, aby se lékaři sami operovali. Podobné je to u advokátů, už jenom proto, že každý, kdo před soudem hájí vlastní zájem, ztrácí nadhled,” říká Michal Žižlavský.
Není žádoucí, aby se advokáti sami zastupovali tam, kde jsou stranou sporu, tedy žalobcem nebo žalovaným
“Dotýkáme se zde samotných základů práva na spravedlivý (fair) proces. Každý, kdo by zpochybňoval právo insolvenčního správce-advokáta na zastoupení jiným advokátem v soudním sporu, zpochybňuje právo na rovnost zbraní, protože protistrana právo na zastoupení má. Takže by v konečném důsledku zpochybňoval spravedlivý proces jako takový.”