Advokátní zkouška probíhá posledních třicet let de facto bez významnějších změn. Strukturu advokátní zkoušky tvoří písemná práce ze tří oborů. Následuje ústní zkouška z pěti oborů. Jednou z posledních inovací je písemný test ověřující všeobecné znalosti předcházející písemné části zkoušky. Tato dílčí změna však budí přinejmenším rozpaky a její přínos bude předmětem vyhodnocení ze strany příslušných orgánů ČAK.
Při rozhodování, zda, a případně jak, změnit vzdělávaní a zkoušení znalostí budoucích advokátů, je třeba vzít především v úvahu to, co od advokátů očekává advokátní praxe.
Svět se za třicet let nepochybně změnil. Stejně tak se změnili klienti advokátů, jejich požadavky a v důsledku toho i druh, obsah, ale i objem služeb, které advokáti poskytují
Stejně jako v medicíně získává, čím dál větší význam specializace. Je dnes již prakticky nemyslitelné, aby se advokát detailně orientoval ve všech právních oborech. Je tedy možné vykonávat buď v širším či užším smyslu generální praxi, anebo si vybrat specializaci a poskytovat právní službu se zaměřením na konkrétní obor právní praxe.
Nedovedu si představit, že by kterýkoliv advokát poskytoval komplexní a kvalitní poradenství interdisciplinárně
Nechci se někoho dotknout, ale sám bych si netroufal poskytovat právní službu v celé řadě právních agend, se kterými jsem za celou dobu svého profesního života nepřišel do styku, přestože byly obsaženy v mnou složené advokátní zkoušce. Řada advokátek a advokátů vykonává generální praxi v oblastech standardně poptávaných právních agend od rodinného práva, přes závazky, zastupování v civilních i trestní věcech, agendu správního práva apod. Další kolegyně a kolegové jsou naopak specializovaní a namísto generální praxe se věnují detailně dílčí oblasti práva či dílčímu segmentu poskytování právních služeb. Typicky se jedná o transakční poradenství, litigace, insolvenční právo a podobně, či úzké právní specializace, např. autorské právo. Advokáti, kteří se úzce specializují, mohou jen velmi těžko poskytovat právní poradenství odpovídající celé šíři generální praxe. Stejně jako advokáti zabývající se běžnou generální právní agendou, nemohou mít stejný rozsah znalostí a zkušeností jako specializovaní advokáti. Advokátní komora garantuje obecnou odbornou kompetenci svých členů poskytujících právní služby klientům.
Jedním z nástrojů, které má ČAK k dispozici, je vzdělávání a následné hodnocení uchazečů o výkon povolání advokáta formou povinných školení advokátních koncipientů a advokátní zkoušky
V návaznosti na předchozí úvahu se domnívám, že požadované penzum znalostí, jejich detail a šíře, které jsou zkoušeny u advokátních zkoušek, neodpovídají aktuálním požadavkům právního trhu. Existuje nepochybně několik oblastí, v rámci poskytovaní právních služeb, které jsou vyhrazeny výlučně advokátům, případně je vykonávají převážně advokáti. Především jde o obhajobu v trestním řízení, zastupovaní před soudy, kdy v některých řízení je dokonce povinné zastoupení advokátem apod. Je jasné, že řada advokátů zabývajících se např. obchodním právem si nedokáže představit, že by museli přistoupit k obhajobě v rámci trestního řízení. Obhajobu v trestním řízení však mohou vykonávat výlučně pouze advokáti, a to bez výjimky. V rámci ex offo obhajob tak může být ustanoven k obhajobě kterýkoliv advokát zapsaný v seznamu advokátů.
Stávající systém sice umožňuje vymezit v seznamu advokátů, zda si advokát přeje být ustanovován ex offo či nikoliv, avšak uvedená poznámka není pro soudy závazná a jsou oprávněni ustanovit k obhajobě kohokoliv, kdo je v seznamu advokátů zapsán. Nechci nikoho děsit
Pravděpodobnost, že by se tak stalo a advokát nevykonávající trestní praxi by byl ustanoven, je mizivá, ale teoreticky existuje. Právě proto i advokát, který se v rámci své praxe s trestním právem patrně nikdy nesetká, musí být kvalifikován a připraven, aby byl schopen obhajobu vykonat.Obdobně uvedené platí, byť v menší míře, i u zastoupeni v rámci sporného řízení. Pravděpodobnost, že se advokát v rámci výkonu praxe setká, ať již v jakékoliv formě, s procesními předpisy, se blíží jistotě. Základy procesu si tak musí osvojit každý kdo chce advokacii vykonávat.
Konečně třetí oblast, která musí být pro každého advokáta notorietou a v praxi je podceňována, je znalost stavovské legislativy, především etických norem a předpisů.
Každý advokátní koncipient má být svým školitelem vzděláván, a to i v oblasti advokátních předpisů. Jsem přesvědčen, že se tak neděje a pokud ano, tak ve velmi omezené míře. Setkávají-li se advokátní koncipienti se stavovskými předpisy a etickými normami, děje se tak převážně příkladem a praxí školitele.
Pokud však školitel nepřenese svoji zkušenost na koncipienty, prohlubuje dále deficit znalostí v dané oblasti
V oblasti vzdělávání v oboru právních předpisů upravujících poskytování právních služeb tak musí být ČAK aktivnější a důslednější. Týká se to jak přípravy, tedy vzdělávaní, tak i samotné advokátní zkoušky.
Nastal čas zvážit, zda v rámci systému vzdělávaní a zkoušeni má ČAK setrvat na dosavadním konceptu faktického opakování zkoušek z vysokých škol
Nabízí se úvaha, zda stávající obligatorní model nezachovat pouze u agendy, kterou všichni advokáti musí znát a ovládat. U dalších oborů práva se nabízí např. úvaha o možnosti fakultativního výběru dalších oborů, ze kterých uchazeč advokátní zkoušku složí. Nejsem expert na vzdělávání, proto rád přenechám diskuse a argumentaci pro a proti změnám stávajícího systému vzdělávání a zkoušek odborníkům. Mám však za to, že za otevření diskuse to stojí.
Jde o názor autora, nikoli legalTV
