Ústavní soud dnes zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení paragrafu insolvenčního zákona, který ukládá věřiteli povinnost složit peněžní zálohu společně s insolvenčním návrhem. Zavedení zálohy je ústavněprávně ospravedlnitelné a cíl, který novela z července 2017 sledovala, tedy snížení počtu šikanózních návrhů, je legitimní, uvedl soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Jiné nástroje k odstranění šikanózních návrhů nemají podle Ústavního soudu tak velký preventivní vliv.
Podle statistik se od zavedení novely snížil počet šikanózních návrhů na desetinu. Jedná se o návrhy, jejichž cílem bylo poškození firmy. Samotné podání insolvenčního návrhu mělo na firmu přímé ekonomické dopady, zároveň tím trpěla pověst a důvěryhodnost. Šikanózní návrhy podle odborníků fungovaly jako zbraň v hospodářské soutěži a některé firmy jim čelily i opakovaně. U insolvenčních návrhů proti firmám činí záloha 50.000 korun, u nepodnikatelských právnických osob a fyzických osob skládají věřitelé zálohu 10.000 korun. Povinnost odpadá v situaci, kdy je insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá jen v pracovněprávních nárocích, a také v situaci, kdy pohledávka plyne ze spotřebitelské smlouvy.
Nejvyšší soud kritizoval skutečnost, že zákon nezohledňuje reálnou potřebnost zálohy pro další chod insolvenčního řízení, charakter pohledávky ani majetkové poměry věřitele. U těch nemajetných prý záloha skutečně může znamenat odepření práva na přístup soudu. “O tom, že prostá nezpůsobilost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení detekuje pokus o podání šikanózního návrhu, lze s úspěchem pochybovat,” napsali v návrhu soudci Nejvyššího soudu.
S tím se však ústavní soudci, kteří se případem zabývali v plénu od roku 2020, neztotožnili. Také uvedli, že díky snížení počtu šikanózních návrhů se zvýšila průchodnost soudů a je nastavena rovnováha mezi právy věřitele a dlužníka.
Záležitost se k Ústavnímu soudu dostala na základě sporu košické firmy Orofa. Ta podala v roce 2020 insolvenční návrh na společnost Centrum služeb Chrudim, ale nesložila zálohu. Městský soud v Praze návrh odmítl a jeho výrok potvrdil Vrchní soud v Praze. Orofa však podala dovolání k Nejvyššímu soudu, jenž podal návrh na zrušení části zákona z výše uvedených důvodů.
Podle mne se podstata problému nejlépe ilustruje na konkrétní kauze. Zkusme se tedy na věc podívat prakticky.
Nejvyšší soud použil pro svůj návrh na zrušení příslušného paragrafu insolvenčního zákona jako nosič případ košické firmy Orfoa. Ta podala v roce 2020 insolvenční návrh na jinou společnost s názvem Centrum služeb Chrudim, což byla malá firmička. Podle účetní závěrky za rok 2020 měla aktiva ve výši 232 tisíc korun, z toho 8 tisíc korun v penězích a zbytek v pohledávkách. Její hospodaření ten rok skončilo se ztrátou 211 tisíc korun. Podařilo se jí ale nashromáždit dluhy vůči věřitelům ve výši 7 milionů 405 tisíc korun. Tak co s tím?
Košická firma Orfoa, které se zastal Nejvyšší soud, tvrdila, že je jedním z věřitelů zmíněné společnosti Centrum služeb Chrudim. Podala na ni insolvenční návrh, a složila zálohu 50 tisíc korun. Podle toho, co o věci víme, soud její návrh zřejmě odmítl z formálních důvodů. Orfoa se nedala a podala nový návrh. Nesložila už ale zálohu dalších 50 tisíc. Chtěla, aby soud použil ty peníze, které už jednou zaplatila. To ale není podle platné úpravy možné, takže soud její návrh znovu odmítl. To je těžiště celého smutného příběhu firmy Orfoa, a podle mě také jeho jediné úzké hrdlo. Přívětivější úprava nakládání s prostředky na účtu soudu by asi neškodila. To se ovšem těžko dá řešit Nálezem Ústavního soudu.
Povinná záloha na náklady insolvenčního řízení byla zavedena takzvanou antišikanózní novelou insolvenčního zákona. Předtím soud sice zálohu uložit mohl, ale nemusel. Návrat zpět do minulosti, kdy bylo ještě možné zvažovat individuálně uložení každé jednotlivé zálohy, nepovažuji za rozumný z praktického pohledu. Soudci tehdy, pokud mi paměť slouží, postupovali více méně paušálně. Novela to zautomatizovala a oni se mohou věnovat důležitějším věcem než zálohám. Úplné zrušení záloh má samozřejmě své fanoušky i odpůrce. Pravda ovšem je, že počet šikanózních insolvenčních návrhů se po zmíněné novele snížil, na což ostatně poukazuje i Ústavní soud v odůvodnění svého Nálezu.
Když to shrnu, na první pohled to nevypadá tak, že by šlo zrovna v případě firmy Orfoa o insolvenční šikanu. Možná skutečně právě tato společnost už raději hodila ručník do ringu, než by měla “na cestě” další peníze. Ale měla to opravdu levnější, když se teď léta soudí? Nebylo by lepší, kdyby si hned na začátku najala na podání insolvenčního návrhu specializovaného advokáta? Je sympatické, že se Nejvyšší soud zastal firmy Orfoa. Současně ale považuji vydaný Nález za správný v mezích toho, co může řešit Ústavní soud.
ČTK, Brno
