PRAHA „Spolkový ústavní soud se nikdy nevyhýbal pokušení vykládat unijní právo,“ komentuje vedoucí katedry evropského práva pražské právnické fakulty Michal Tomášek nález, jímž soudci spolkové bance přikázali pozastavit nákup dluhopisů.
LN: Co a proč vůbec vlastně němečtí ústavní soudci přezkoumávali?
Druhý senát spolkového ústavního soudu se zabýval více ústavními stížnostmi. Stěžovatelé namítali, že tzv. program nákupů ve veřejném sektoru, čili nákupy dluhopisů Evropskou centrální bankou (ECB), porušují jejich základní práva.Soud shledal, že spolková vláda a spolkový sněm porušily základní práva stěžovatelů tím, že nepřijaly opatření, aby kroky ECB v uvedeném směru byly v souladu s principem přiměřenosti. V tomto bodě dal soud stěžovatelům za pravdu i přesto, že Soudní dvůr EU došel v roce 2018 k jinému názoru. Ovšem ten podle spolkového ústavního soudu není, pokud jde o stanovení principu proporcionality, srozumitelný, čili byl vydán mimo pravomoc Soudního dvora EU.Ústavní soud naopak nevyhověl námitce, že program je rozporný s článkem 123 smlouvy o fungování EU. Zde porušení unijního práva neshledal.
LN: O jaký typ řízení před spolkovým ústavním soudem vlastně šlo? Byl to konkrétní, anebo abstraktní přezkum norem?
Systémově šlo o řízení o ústavních stížnostech ve smyslu čl. 93 spolkového základního zákona (německé ústavy – pozn. red.) a čl. 90 zákona o spolkovém ústavním soudu.Dle mého názoru šlo o přezkum konkrétní, neboť za ním byli vidět konkrétní lidé, jejichž práva byla porušena. Ovšem poukazem na určitý unijní akt tu byly i jisté prvky přezkumu abstraktního, který nemá vztah ke konkrétnímu právnímu případu.
Celý článek naleznete zde.
