PRAHA „Soudce by měl rozsudek umět přeložit do laického jazyka. To ne každý dovede. Ale za to bych se na něj nehněval. Hněval bych se na něj, pokud by se v tom nechtěl zlepšovat,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu, bývalý advokát a novinář Tomáš Rychlý.
LN: Umějí podle vás čeští soudci, když se jich na to novináři zeptají, srozumitelně a jednoduše vysvětlit, jak a proč svůj případ rozhodli?
To bude určitě velice individuální. Ale není asi součástí běžné průpravy soudců, aby uměli perfektně komunikovat s novináři. V individuálních případech to proto nemusí být ideální.Problém je nejspíš to staré konzervativní přesvědčení, že soudce s veřejností komunikuje jen prostřednictvím svých rozhodnutí, což si osobně myslím, že je už dávno překonáno. V dnešní společnosti se podle mne není možné omezit na to, že jsem vyhlásil rozsudek, tady ho máte a přečtěte si ho, já už k němu jako soudce nepřidám ani á, ani bé.
LN: Co vlastně soudce, když novinářům odůvodňuje své rozhodnutí, pociťuje?
Pro každého soudce je stát proti mikrofonům, ať už doslovně, nebo obrazně, nepříjemné. Znamená to totiž znovu a tentokrát laicky vysvětlovat, co, proč a jak rozhodl. To není úplně komfortní pocit. Tedy pokud takové situace nevyhledáváte.
Celý článek naleznete zde.
