V důsledku vydaných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, jakož i v důsledku aktuálnosti dané problematiky, se na naši kancelář stále častěji obrací klienti s požadavky na posouzení zákonnosti a legitimity takovýchto kontrol prováděných mj. poskytovateli zdravotnických služeb, resp. zaměstnavateli ve vztahu ke svým zaměstnancům. Ačkoli posuzování zákonnosti náleží do kompetence k tomu povolaných soudů, nelze tuto záležitost nechat bez povšimnutí.
Tento stav jsme rovněž konzultovali s Asociací pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů (dále jako „Asociace“), jakožto její řádní členové.
Jelikož je oblast pracovního práva naší každodenní praxí, považujeme výše uvedenou situaci jako stěžejní pracovněprávní záležitost
Povinnost poskytovatelů zdravotních služeb k provádění takovýchto kontrol byla založena na základě mimořádného opatření jakožto podzákonného právního předpisu. Obecně lze velmi polemizovat nad úzkou hranicí mezi zákonnou a legitimní povahou předpisu na straně jedné a jeho diskriminační a protiústavní povahou na straně druhé. Neboť v důsledku takto prováděných kontrol je zaměstnancům v praxi znemožněno např. využívání závodních jídelen.
Jak vyplývá ze zákonné úpravy, zaměstnavatel je povinen ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZP“), zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce
Toto ustanovení v zásadě zmocňuje zaměstnavatele k tomu, aby v rámci vnitřních předpisů a dalších nařízení přijal určitá opatření, která budou směřovat k ochraně zdraví při práci. Pro posouzení oprávněnosti postupu zaměstnavatele je nezbytné vzít v úvahu přiměřenost takových opatření, a to při zohlednění jejich smyslu a účelu, rovněž jako míry zásahu do osobních svobod zaměstnanců.
Jak se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3641/2012: „Zaměstnavatelem vytyčené požadavky musí být z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností (objektivně vzato) ospravedlnitelné.“
Zaměstnavatel je oprávněn doklad o bezinfekčnosti vyžadovat za předpokladu, že by povinnost testování byla uložena zákonem. Zde je uložena podzákonným právním předpisem, konkrétně mimořádným opatřením, které bylo vydáno na základě zmocnění zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jako „Pandemický zákon“).Otázkou však i nadále zůstává povaha samotného mimořádného opatření, jakož i otázka jeho nezbytnosti a zda toto opatření, aniž by k tomu bylo objektivních důvodů, krátí v rozporu s principem proporcionality na právech určitou skupinu zaměstnanců, kteří nepodstoupili dobrovolné očkování a zároveň neprodělali v posledních měsících onemocnění COVID-19.
Rozporuplný však je i samotný stanovený postup, kdy k provádění kontrol jsou pověřeni právě zaměstnavatelé
Domnělý diskriminační potenciál mimořádného opatření zakládá ku příkladu skutečnost, že zaměstnavatelé jsou povinni činit pravidelné kontroly bezinfekčnosti svých zaměstnanců vyjma těch, kteří byli očkování proti onemocnění COVID-19 či prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, a to i přes to, že riziko nákazy očkovaných není vyloučeno, ba naopak, odborná studie a vyjádření prokazují, že podstoupení očkování není krokem, který by zabránil šíření a riziku nákazy onemocnění COVID-19, nýbrž je prostředkem pro zmírnění následků tohoto onemocnění.Nezákonnost mimořádného opatření a práva zaměstnavatelů kontrolovat bezinfekčnost svých zaměstnanců, pak může být dle našeho názoru spatřována zejména v důsledku porušení výše uvedených ustanovení ZP.
Nezákonnost postupu, kdy jsou zaměstnavatelé oprávněni kontrolovat bezinfekčnost svých zaměstnanců spatřujeme v tom, že možnost očkování je založena na dobrovolnosti a nelze ji nijak vynucovat
Kontrolou je pak zasaženo do osobní a soukromé sféry osob a jejich dobrovolného uvážení. Nadto je třeba upozornit, že zdravotní stav může zaměstnavatel zjišťovat jen v rozsahu, zda je zaměstnanec práce schopen či neschopen, a to v návaznosti na výsledky zjištění učiněné poskytovatelem pracovnělékařských služeb.Skutečnost, že samotná kontrola je pak prováděna nikoliv příslušnými správními úřady, zejména tedy prostřednictvím pověřených pracovníků hygienických stanic, nýbrž samotnými zaměstnavateli, je pak další skutečností k zamyšlení a kritickému zhodnocení. Výklad uvedené velmi aktuální problematiky je naším předním zájmem.
Nelze rovněž opomenout, že v důsledku právě již zmiňované úzké hranice zákonnosti a nezákonnosti mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR již v mnoha případech došlo právě ke zrušení těchto mimořádných opatření pro jejich vytýkané rozpory se zákonem
V důsledku výše uvedeného jsme tak požádali o stanovisko a vysvětlení aplikační praxe Ministerstvo zdravotnictví ČR a rovněž Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde se aktuálně záležitostí zabývá příslušný odborný útvar.Záležitost pro Vás neustále monitorujeme a věříme, že Vám brzy budeme moci poskytnout relevantní informace o posunech v dané záležitosti.
Autor: Alice Hejzlarová , Michaela A. Písařovičová
