PRAHA „Základem, ať už jde o odposlech a záznam telekomunikačního provozu nebo prostorové odposlechy, by měla být jasná právní úprava. Ta ale chybí. A tak většího významu nabývá judikatura. Jenže ta je rozporná, jak o tom svědčí například obecně známá kauza Davida Ratha,“ vysvětluje vedoucí katedry trestního práva PF UK profesor Jiří Jelínek, proč soudy o nezákonnosti odposlechů rozhodují nekonzistentně.
LN: V čem podle vás spočívá hlavní problém prostorových odposlechů?
Zastávám názor, a publikoval jsem ho již několikrát, že chybí jejich výslovná právní úprava. Tento můj názor ovšem část aplikační praxe nesdílí. Nesouhlasí s ním někteří státní zástupci. Sympatie naopak sklízí u advokátů a některých soudců.
LN: Podle čeho dnes soudy prostorové odposlechy nařizují?
Jelikož nejsou v trestním řádu výslovně upraveny, tak analogicky podle ustanovení upravujících sledování osob a věcí. Jde však o východisko z nouze, protože tato ustanovení slouží jen ke zjišťování operativních informací.
Celý článek naleznete zde.
