PRAHA Úlohou psychologa je i napomoci s odhalováním motivace oznamovatele. Není vyloučené, že oznámení vezme dotyčný zpět, když cílem bylo pouze někoho potrestat, říká Ondrej Kubík, slovenský právník a kriminální psycholog, odborník na věrohodnost vyslýchaných osob. Kubík poskytl rozhovor po přednášce v Městské knihovně v Praze na téma Metody výslechu a získávání informací.
LN: Během přednášky jste zmínil, že výslech je umění v kombinaci s časem. Co je během výslechu nejdůležitější?
Univerzální pravidlo, které platí při výslechu jakékoli osoby, je kombinace správného načasování a obsahu otázek. Existují dvě nešťastné varianty. V prvním případě máte sice správně načasovanou otázku, ale špatně se zeptáte. V druhém případě se dobře zeptáte, ale špatně otázku načasujete a dopředu prozradíte svůj úmysl. Na podezření se takticky ptáme až ke konci výslechu. Neprezentujeme je hned, čekáme až je podezřelý během výslechu sám zmíní. Jinými slovy, nevystřílíme si hned všechny náboje na začátku výslechu.
LN: Mluvil jste hodně specifikách výslechu dětí. Co nejhoršího mohou vyšetřovatelé udělat, když vyslýchají dítě?
V první řadě je to necitlivý přístup, když vyšetřovatel přistupuje k výslechu jen z úřední povinnosti. Na Slovensku i v Česku je přístup vyšetřovatelů pozitivní. Jsou školení, vědí, jakým způsobem mají k dítěti přistupovat. Dbají na to, aby se výslech neopakoval a nahrával se na kameru a tím se předcházelo sekundární viktimizaci. Vyšetřovatel by obecně měl vytvořit prostředí důvěry, navázat pozitivní kontakt s dítětem. S kontaktem mu pomáhá i psycholog, který s ním může hovořit před samotným výslechem. Svou roli může zahrát ale i během něho. Není vyloučené, že mu po souhlasu vyšetřovatele některé otázky dovyjasní. Úspěch výslechu je vždy podmíněn mírou symbiózy vyšetřovatele a psychologa.
Celý článek naleznete zde.
